Hana Machačová: Ženy mají pro obchod specifické vlohy

Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
Asi by všichni čekali, že jako každá holčička jsem chtěla být princeznou, ale já jsem to měla jinak. Chtěla jsem být malířkou. Malování mě odmala bavilo a baví, dokonce jsem to řešila ještě i na gymnáziu. Už jsem měla podanou přihlášku na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Ale rodiče mi to rozmluvili a malování mi zůstalo jen jako celoživotní koníček.

Herečka Alena Mihulová: Že je má dcera lesbička? To mě nijak nezaskočilo

Práce v pojišťovnictví není pro každého, hodně lidí ji zkouší a ne vždy s úspěchem. Jaké byly vaše začátky a kdy se vám v práci začalo opravdu dařit?
Jak už jsem říkala, byla jsem tím nepoznamenaná. Ale měla jsem velké štěstí na spolupracovníky. Před rokem 1989 se mnoha odborníkům stávalo, že z různých důvodů upadli v nemilost a nemohli pracovat na odpovídajících pozicích. A několik takových kapacit se sešlo právě v tehdejší státní pojišťovně. Takže jsem měla možnost pracovat se špičkovými právníky, kteří měli zákaz působení na Právnické fakultě nebo profesory, kteří byli nuceni odejít z Ekonomické fakulty. Prostě úžasná škola. A dnes je to již 35 let, co v pojišťovnictví působím.

Co se změnilo v pojišťovnictví a co ve vašem životě od chvíle, kdy jste se tomuto oboru začala věnovat?
Dá se říci, že základní princip pojištění je stále stejný už od prvopočátků. Tedy sdružit prostředky, aby bylo možné uhradit z nich škody, které mohou klientům vzniknout. A konkrétně v Kooperativě se také rozhodně nezměnil přístup ke klientům, vždy jsme byli proklientská pojišťovna. Jinak se změnilo v podstatě všechno. Od šíře nabízených produktů, přes možnosti jejich sjednání, až po správu smluv a výplatu pojistného plnění. Před těmi 35 lety jsme například smlouvy psali na psacím stroji, někdy dokonce jen rukou na čistý papír. Dnes si většinu produktů můžete sjednat online, bez jakéhokoliv papíru. Stejně tak zaplatíte pojistné a do chytrého telefonu vám jen přijde kartička pojištění, jako to teď například spouštíme u cestovního pojištění. A co se změnilo v mém životě? Z České pojišťovny jsem v roce 1995 přestoupila do Kooperativy a s ní jsem strávila většinu své kariéry.

Herečka Klára Melíšková: Ošklivá jsem si připadala zhruba do pětatřiceti

O ženách na vysokých pozicích si mnozí myslí, že jsou kariéristky. Podlehla jste tomu, že jste takzvaně dělala kariéru a přestala žít svůj soukromý život?
To rozhodně ne, jsem přesvědčena, že obojí jde skloubit. Ženy často dělají chybu v tom, že se chtějí rovnat mužům. Já jsem přesvědčená, že nemá cenu se snažit prosadit tzv. „mužskými zbraněmi“. Naopak, ženy mají především v obchodě schopnosti, které mužům chybí. Jsou senzitivnější, lépe komunikují a dokážou se vcítit do role klienta. Mezi našimi zaměstnanci je více než 50 procent žen. A v poslední době se několik z nich posunulo i do vysokých manažerských pozic, zejména v obchodě. Ale ženy u nás vedou i controlling nebo ekonomický úsek.

Jak se vám dařilo skloubit práci s rodinou?
V době mého příchodu do Kooperativy jsem trávila většinu času pracovními aktivitami a samozřejmě tím trpěla i má rodina. Ale díky podpoře babiček a manžela jsme to společně zvládli, ačkoliv jsme neměli možnosti využívat například home office, který dnes považuji za velký benefit. 

Architektka Kamila Douděrová: Pořád hledáme vzory, ne sami sebe

Co konkrétně obnáší vaše pozice členky představenstva a náměstkyně generálního ředitele Kooperativy? Pro laika jsou to dost abstraktní pojmy…
Většinu svého profesního života jsem se pohybovala v oblasti obchodu a za obchod jsem byla donedávna zodpovědná i ve své pozici členky představenstva. Takže si můžete představit, že v podstatě vše, co se točilo okolo sjednávání pojistných smluv, bylo v mé zodpovědnosti. Před třemi lety jsem převzala oblast likvidace pojistných událostí. Tedy druhý konec života pojistné smlouvy. Do mé zodpovědnosti patří síť techniků, kteří škody prohlížejí, i likvidátoři, kteří stanovují a vyplácejí pojistné plnění. Mou filozofií bylo vždy k těmto procesům přistupovat lidsky, vcítit se do potřeb klientů. Například aby měli dostatek informací o tom, proč a jak se mají pojistit a aby jim poradce nabídl optimální pojistné krytí. U likvidace zase abychom dokázali rychle pomoci a co nejdříve klientům vyplatili pojistné plnění. 

Která pojištění by podle vás měl mít každý?
Pojištění by mělo sloužit zejména k zajištění pro případ zásadních událostí, ať majetkových, tak případně zdravotních. První mě napadá pojištění střechy nad hlavou, tedy domácnosti a nemovitosti, ve které bydlíme. A to hlavně pro případ fatální škody. Nemá cenu se pojišťovat na to, že mi někdo rozbije okno nebo ze střechy spadne pár tašek, to většinou dokážeme vyřešit. Ale když nám vyhoří byt, případně velká voda strhne celý dům, je to existenční problém, se kterým nám dobře nastavené pojištění může pomoci.
Při založení rodiny nebo čerpání hypotéky bych doporučila odpovídající životní pojištění, aby rodinu zajistilo pro případ vážného úrazu nebo onemocnění živitele. To samozřejmě platí nejen pro ženy, ale i pro muže. A co nejdříve také uvažovat o vhodném spoření na stáří. Stačí začít s minimální částkou a postupně ji s rostoucím příjmem navyšovat, ale začít se spořením doporučuji co nejdříve. Mohu přidat i osobní zkušenost. Jsem ve věku, kdy mi končí platnost několika pojistných produktů, které jsem v mládí za pár korun uzavřela, a dnes je velmi příjemné rozhodovat se o využití těchto úspor, které po letech spoření dosáhly zajímavých částek.
V poslední době také můžeme sledovat rostoucí roli odpovědnostních pojištění. Pokud někomu způsobíte vážnou újmu na zdraví, třeba na kole, může se odškodnění vyšplhat do milionových částek. Takže si myslím, že odpovědnostní pojistky budou stále důležitější součástí rodinného pojistného portfolia.

Jsem hrdá, že ve mně stále něco z Valašska zůstává, říká Eliška Balzerová

Vaším koníčkem je cestování. Jakým způsobem a kam nejraději cestujete?
Ráda poznávám zajímavá místa a zajímavé země. Většinou cestuji s cestovní kanceláří, ale snažím se vybírat si místa, která jsou zajímavá památkami nebo přírodou. Například nedávno jsem navštívila Velikonoční ostrovy. Je to nádherný kus zelené země, nedotčený nadnárodními giganty. Nejbližší kontinent je asi čtyři hodiny letu a možná i díky tomu si obyvatelé Velikonočních ostrovů dokázali zachovat svou kulturu a hrdost na svou přírodu. Poznala jsem, že i když jsou relativně chudí, žijí v souladu s přírodou, mají tam pořádek a vypadají velmi spokojeně. To člověka, který žije ve městě a ve shonu, velmi uklidní.

V Kooperativě jste přes 20 let. Uvažovala jste někdy o tom, že byste se vydala někam jinam nebo změnila zaměstnání?
Slabá chvíle asi přijde na každého. Takže nebudu zastírat, že i o tom jsem uvažovala. Ale určitě bych si vybrala jinou oblast, určitě bych nešla do jiné pojišťovny nebo k makléři. To, co jsem prožila v Kooperativě, už určitě nejde zopakovat. Takže kdyby k tomu došlo, vybrala bych si jiný obor.

Co vám momentálně dělá největší radost?
Vnučka. Dokonce už se mnou byla i na předvánočních dílničkách, které v naší centrále v Karlíně pro děti zaměstnanců každoročně pořádáme.

Věra Jourová: Mnohdy jsem musela bojovat i se svými vlastními úředníky

Herečka Kristýna Leichtová: Být moderní matkou dnes znamená návrat ke kořenům