Když časopis dTest nechal své čtenáře hlasovat, jaký druh úklidové chemie má otestovat, vyhrály právě čističe toalet. „Zaměřili jsme se na tekuté čističe v lahvích s typicky zahnutým hrdlem, které se aplikují pod horní okraj toaletní mísy. Musely se vypořádat s vodním kamenem, rzí a močovinovými usazeninami,“ popsala šéfredaktorka časopisu Hana Hoffmannová podstatu zkoušek.

Pozoruhodné bylo hodnocení čisticích schopností chemických přípravků ve srovnání s obyčejnou vodou. „Vodní kámen představoval pro většinu čističů velký problém. Bez lidského přičinění byla voda v odstraňování vodního kamene účinnější než 15 různých čističů,“ vzkázala Hoffmanová těm, kteří si pomocí chemie chtěli ušetřit práci s kartáčem.

Odstraňování rzi z keramického sanitárního zařízení dopadlo ve srovnání s vodním kamenem lépe. Alespoň v tom, že všechny prostředky byly účinnější než pouhá voda. Ale i v tomto případě platilo, že nejlepší výsledek přinese jen kombinace chemie a fyzického úsilí. Nejhorší schopnost bojovat se rzí ukázal Frosch WC Gel Citrus.

Třetí běžnou záchodovou nečistotou je moč z nedokonalého splachování. Pouhé nalití prostředku na nečistotu v mnoha případech nic nevyřešilo. Celkově nejméně účinným prostředkem byl K-Classic WC Reiniger Citrus z Kauflandu. Nedokázal odstranit usazeniny umělé moči a nejhoršího výsledku dosáhl i při odstraňování vodního kamene.

Šetrností k životnímu prostředí se WC čističe pyšnit nemohou. Jejich typickou složkou totiž bývá kyselina, například mravenčí. Časopis dTest spotřebitelům doporučil, aby byli opatrní při používání přípravků obsahujících chlornany. Pokud se totiž smísí s jinými kyselými přípravky, může se z nich po vzájemné reakci uvolňovat jedovatý chlor.