Ač si mnozí myslí, že pořízením bytu si pronajímatel zajistí pravidelný příjem, nemusí tomu tak být. Investici ohrožují specifická rizika, mezi která spadá pokles cen nemovitostí, výše inflace, pokles příjmů a snížení hustoty obyvatelstva v místě, kde se nemovitost nachází.

„Základním pravidlem dobré investice je znát hodnotu nemovitosti. V ideálním případě by se měl investor řídit následujícím zlatým pravidlem: levně koupit, zvýšit cenu rekonstrukcí, dlouhodobě pronajímat a po určité době dobře prodat," říká Martin Špaček z portálu Sfinance.cz.

Roli hraje i inflace

Pořízení nemovitosti a následný pronájem jsou vhodné ve chvíli, kdy se dá očekávat nárůst inflace či zvýšení zájmu o byty v dané lokalitě. Koupě se vyplatí i tehdy, jde-li o dobrý objekt za příznivých podmínek, třeba v rámci rozprodávání městských bytů.

Byt se snadno pronajímá, nachází-li se ve městě, kde je dostatek studentů a mladých párů . Trefou do černého jsou zejména novější nemovitosti v zajímavých čtvrtích. Cihlový dům s dobrou dopravní dostupností a vysokou úrovní občanské vybavenosti má jistě silný potenciál. Investice do starých nezrekonstruovaných bytů, které jsou situovány na větších sídlištích v okrajových částech měst, se vyplatí jen při velmi nízké ceně.

Pokud má člověk dostatek vlastních finančních prostředků, tedy že si nemusí půjčovat, může očekávat, že se nemovitosti splatí ještě před nástupem do důchodu. Podzim života tak bude moct strávit aktivně jako zajištěný rentiér. Nejenže se mu vrátí dříve investované peníze, ale získá i trvalý a dlouhodobý příjem.

Úvěr není ideální

Má-li zájemce méně volných prostředků, nebo dokonce žádné, lze nemovitost pořídit na hypoteční úvěr. Náklady vložené do nemovitosti se v tomto případě začnou majiteli vracet až za delší dobu. Navíc dokud není splacená hypotéka, veškeré příjmy z pronájmu putují na umořování úvěru. Vymstít se může i případný plošný pokles cen nemovitostí.

Banky nabízejí i speciální hypotéky určené pro pořízení nemovitosti s cílem pronájmu. Ty jsou však dražší než standardní hypotéky, proto o ně projevuje zájem jen málokdo.

„Než by lidé přiznali, že plánují koupi bytu za účelem pronájmu, raději do příslušné kolonky v žádosti o hypotéku uvedou, že v bytě bude bydlet rodinný příslušník. Pokud by po pravdě uvedli, že zamýšlí nemovitost pronajímat, čekalo by je další množství dokumentů, které by museli bance předložit. Mám na mysli například odhad výše příjmů z budoucího nájmu," dodává Martin Špaček.

MARKÉTA BOUCHALOVÁ