Smrk je strom, který v posledních měsících plní v souvislosti s kůrovcovou kalamitou zpravodajství. Dlouho jej ale nejspíš plnit nebude, protože jen v Českém Švýcarsku by letos mohla být postižena kůrovcem až polovina všech smrků. V jiných regionech není situace o mnoho lepší.

Jaká je současná situace s kůrovcovou kalamitou v Českém Švýcarsku?
Dělali jsme interpretaci družicových snímků národního parku v infračerveném spektru. Kůrovcem je napadeno přibližně 12 procent území národního parku. Což dohromady činí přibližně 560 hektarů. Ještě na jaře letošního roku byla poškozena jen čtyři procenta rozlohy, takže to dramaticky narůstá. Počet napadených stromů se zvyšuje geometrickou řadou. Předpokládám, že letos bude kůrovcovou kalamitou ovlivněno 30 procent území národního parku. To znamená, že zhruba polovina smrků v Českém Švýcarsku bude pokácena a nějakým způsobem asanovaná, nebo zůstane suchá stát.

Je možné určit příčiny tak rozsáhlé katastrofy?
Má to spoustu příčin. Tím hlavním spouštěčem bylo loňské extrémní sucho. Další příčinou je to, že se prakticky v celé republice pěstuje stejnověký smrkový les. Před sto lety byla v Československu mnišková kalamita, po které byly znovu všude vysázené smrky.

Tyto stromy do nížin nepatří, je to horská dřevina náročná na chlad a vláhu. V teple a suchu prostě prosperovat nemůže. Tím je tato dřevina oslabená a nemůže se bránit kůrovci. Ten je až sekundárním škůdcem. Pokud je dřevina zdravá a ve svých optimálních podmínkách, tak se jeho náletu ubrání. Pokud je někde, kde být nemá a ještě je navíc zaschlá, nemá šanci se ubránit.

Nedává nám současná situace šanci napravit chybu našich předků?
Přesně tak. Je to šance udělat lesy trochu jinak. V případě hospodářských lesů to znamená se zaměřit na dřeviny, které jsou pro to stanoviště optimální, dávají optimální produkci. Smrky sice dávají rovné a dlouhé dřevo, které se dobře zpracovává při těžbě i v dřevařském průmyslu. Ale jsou to stromy, které sem nepatří. Co se týče lesů v chráněných územích, tak tam by to mělo mít úplně jiná pravidla, která by nediktovalo hospodaření v lesích. Tam je potřeba ctít pravidla přírody.

Tedy něco takového, o co se snažíte v národním parku dvacet let?
Snažíme se smrkové monokultury přeměnit na porosty přirozených druhů dřevin. Něco se povedlo, ale nestihli jsme samozřejmě všechno. To jsme říkali hned na samém počátku, že to není možné stihnout za deset nebo dvacet let, ale že to bude běh na dlouhou trať. Bohužel nás v tomto směru předběhl kůrovec a vzal si to dříví, které sem nepatří, dříve, než jsme stihli něco udělat.

Podívejte se, jak vypadají následky řádění kůrovce:

Jaká je budoucnost lesů?
Nemyslím si, že je les ztracený, bude existovat dál. Co se týče vnímání lidí, tak to bude asi problém, protože není hezký pohled na suchý les nebo nějaké pařezy místo lesa. Ten tam bude ale za pár let zpátky. Pokud se podaří lesníkům alespoň trochu ctít pravidla přírody, tak to do budoucna bude lepší.

Jak by mohl jednou les u nás třeba za padesát let vypadat?
Příští generace nebudou chodit po vysokém smrkovém lese s krásnou travičkou, kde rostou polohříbky. V tuto chvíli většina lesních hospodářů nebude bránit náletovým dřevinám, jako jsou břízy, osiky nebo vrby, které tam z počátku porostou víceméně samy. Do toho se pak začnou vnášet i jiné dřeviny.

V našich lesích to budou dřeviny, které tu mají místo, v hospodářských lesích to budou dřeviny, které budou mít na daném místě optimální produkci. Lesy se pak budou následně ošetřovat tak, aby získaly nějakou podobu. Na území národního parku to bude tak, že se nechá volná ruka přírodě a nová výsadba nebude tak masivní.

Pro České Švýcarsko to ale nebude první zkušenost se zalesňováním. Když před lety shořel les nedaleko Jetřichovic, bylo místo ponecháno vlastnímu osudu. Osvědčilo se to?
To je jeden z příkladů toho, že si les nenechá své místo vzít. Z pohledu ochrany přírody je mnohem lepší nechat na místě stát uschlý les. On totiž není mrtvý, ačkoliv se to tak může zdát. Lesní ekosystém není tvořen jen tím, co jsou lidé zvyklí vnímat. Tedy nadzemní částí stromů nebo vegetací. Pod zemí je velký kořenový systém, který je propojený. Díky němu dokážou stromy mezi sebou komunikovat. Byť to zní jako sci-fi, ale je to tak.

Pokud zůstane stát nepokácený les, tak na dané lokalitě zůstává pořád mikroklima lesa. Je tam hra světla a stínu, to místo se nepřehřívá, protože slunce pere do souší. V noci naopak příliš nevychladne, protože teplo je naakumulované do stojícího dřeva. Také vlhkostní poměry jsou úplně jiné než na místě vykáceného lesa. Pokud se zde dokážou prosadit nějaké pionýrské druhy, mají daleko větší šanci se včlenit do toho kořenového systému, který není úplně odumřelý. To přispívá i k mnohem rychlejší přirozené obnově lesa.

Stál jste za dobu, kdy se pohybujete v lesnictví, před takovou výzvou, jako je současná kůrovcová kalamita?
Určitě ne. Ti starší, co nyní odchází do penze, ti zažili emisní kalamity v Jizerských nebo Krušných horách. Tam to tehdy prožívali podobně, jako my nyní prožíváme kůrovcovou kalamitu. Ale tehdejší kalamita nedosáhla tak gigantických rozměrů jako problémy způsobené kůrovcem. Ten totiž zasáhl celou Evropu.

Co udělala kůrovcová kalamita s prodeji dřeva?
Dřeva na trhu je ohromné množství, takže se to projevilo v ceně. Nabídka výrazně převyšuje poptávku, což znamená, že cena dřeva výrazně klesá. V tuto chvíli stojí dřevo přibližně polovinu toho, co stálo před třemi lety. Navíc stále klesá a některé sortimenty se již nevyplácí vyrábět. Velice rychle se začínáme blížit k hranici výrobních nákladů.

Jakmile prodejní cena klesne pod výrobní náklady, tak věřím tomu, že majitelé lesů přestanou dříví těžit. Problém je také v tom, že majitelé lesů mají povinnost zalesňovat vytěžené lesy, na což si donedávna vydělávali právě prodejem dřeva. Nyní to bude závislé na nějaké dotační politice.

Těží se v národním parku pouze kalamitní dřevo nebo se věnujete i běžné těžbě?
Už druhým rokem těžíme z 99 procent jen smrk napadený kůrovcem, případně kalamitní dřevo polámané vichřicemi. Úplně jsme upozadili odstraňování nepůvodních druhů jako je modřín nebo vejmutovka, všechno necháváme stát. Věnujeme se jen smrku. Na druhou stranu musím říct, že se tomu věnujeme jen v té pufrační zóně, v jádrové části národního parku se takové masivní odlesňování neděje. Bude to velká výzva do budoucna v tom smyslu, že budeme muset, pokud většina smrků uschne, zabezpečit cesty v lese tak, aby nebyly nebezpečné.

Před časem se na internetu objevila písnička Brouka hledej. Viděl jste ji? Líbila se vám?
Viděl. Je to hezký počin. Dobré je, že neztrácí optimismus. Ukazují tam standardní postup, který se praktikuje v hospodářských lesích, aby nedocházelo ke kalamitním škodám. Tak to převedli do písně a udělali to hezky.