Je podle vaší zkušenosti nadšení do práce pozitivně nakažlivé pro vaše spolupracovníky a zaměstnance?

Ano, ale někdy to trvá strašně dlouho. Ovšem když chce člověk někoho strhnout, musí být v první řadě sám nadšený. Já nadšenec jsem, mě ta práce baví.

Sporten vyrábí lyže i snowboardy pro známé světové značky, spousta lyžařů ani netuší, že jezdí právě na vašich lyžích…

To ano, asi osmdesát pět procent našeho exportu je pod cizími značkami.

Je těžké na trhu prosadit svoji značku?

Je, ale prosazujeme ji čím dál víc, teď máme první rok zastoupení v Americe. Nejdůležitější je najít vhodného zástupce, který vám věří. Nás těší také to, že značky, pro které vyrábíme, dříve nechtěly ukazovat, kde se „jejich" lyže dělají. Teď už ale ukazovat chtějí, že jsou z Nového Města, protože vědí, že jsou kvalitní. Takže se to tříbí, tak třeba, co se týká běžek, povědomí opravdu lámeme. Na sjezdové lyže, 
i když je vyvážíme do celého světa, se třeba čeští zákazníci dívají stále skrz prsty. Ale já s tím žiju desítky let a tvrdě na tom pracujeme, musíme si to odpracovat… Člověka to pochopitelně bolí, ale musíte se nad to povznést.

Ze zadluženého státního podniku jste vybudoval fungující společnost. V jakém stavu byl Artis, když se začal rodit ve Sporten?

Nebyl schopný zajistit práci pro tři sta lidí. My jsme s kolegyní, paní Vojnarovou, která už je v důchodu, za to cítili zodpovědnost. Řízení firmy vlastně zbylo na nás, tak jsme se do toho pustili. Bylo to na přelomu revoluce, nikdo nám nechtěl půjčit, tak jsme se rozhodli pro kuponovou privatizaci. Potom jsme sehnali partnera z Ameriky, a jakmile byl v pozadí cítit americký kapitál, úvěr jsme dostali a využili ho na rozjezd výroby lyží. Nezačínali jsme od nuly, jak se říká, ale z minusu – s pětatřicetimilionovým dluhem Artisu. Na ministerstvu průmyslu nás zrazovali, ať „neblbneme", že jsme v červených číslech. My jsme si ale věřili a díky nadšení nám začali věřit i na tom ministerstvu. Tak jsme se do toho pustili a vyčlenili se postupně z Artisu. Pracovali jsme od rána do večera, jednali, získali jsme zpět obchodní vztahy, co jsme měli nasmlouvané, upravili jsme ceny.

Sporten
- Firma je největším tuzemským výrobcem lyží.
- Akciová společnost Sporten se po roce 1989 postupně vytvořila ze známého státního podniku Artis.
- Jejím majoritním akcionářem je společnost Alenton, kterou vlastní tuzemské fyzické osoby – značka Sporten tak zůstává stále česká.

S jakými problémy se za tu dobu podnik, co je Sporten, musel potýkat?

Víte, já jsem zvláštní člověk, lidem vždycky říkám: teď, když je krize, musíme toho využít, abychom se nastartovali, posunuli se dál a využili toho proti konkurenci. Problémy chodí ve vlnách. Hodně jich bylo, když banky po krizi v Řecku začaly regulovat úvěry obchodníkům po celém světě, tedy i našim odběratelům. Říkaly jim – podívejte se, až vyprodáte sklady, tak vám teprve půjčíme na další nákup. Takže odběratelé museli regulovat objednávky a na to samozřejmě doplatí výrobci. Pak ekonomická krize vypukla i v Česku – politická agenda byla šetřit, šetřit, a tak i lidé, kteří peníze měli, pod tím dojmem přestali nakupovat – proč si mám teď kupovat lyže, když ještě mám ty staré? Pokles výroby postihl každého, před pěti lety se ve světě vyrábělo přes devět milionů párů lyží, teď je to pod tři miliony. Do toho ještě loňská zima, která vlastně ani zimou nebyla.

Museli jste propustit zaměstnance?

Výrobu regulujeme částečně – nechci totiž za žádnou cenu propouštět lidi. Podle mě je pro ně vždycky lepší 
a férovější, když mají práci 
a mají se kam vrátit. Takže si řekneme – dobře, tahle dílna třeba pojede jen na čtyři dny v týdnu. Nebudeme propouštět, protože pořád věříme, že to rozběhneme.

Také se stále rozvíjíte…

To rozhodně. Víceméně přestavujeme celou fabriku, děláme to už dlouho a nápady pořád jsou. Vývoj pracuje permanentně a snažíme se ho uzpůsobovat i podle potřeb a požadavků zákazníků, ale neustále je to vývoj náš. Zákazníci si vyberou lyže 
a maximálně si určí dekor 
a stanoví parametry, jaké by lyže měly mít. Naše vývojové oddělení pracuje permanentně, máme s ním propojenou technologii, aby to bylo blíž 
u sebe a vývoj pokračoval 
v návaznosti na výrobu.

Kdy vám tedy bylo nejhůř?

Nejhůř? Konkrétní moment z paměti nevylovím. Hrozné je, když potkáte obchodníka s nečestnými úmysly, nechci ani popisovat, co jsou tito lidé schopní vymyslet. Nejvíc vás ale dorazí, když člověk, kterému věříte a s nímž spolupracujete, začne kličkovat a vy nakonec zjistíte, že na vás celou dobu jen něco hrál. Nám se to stalo.

Stalo se vám za těch pětadvacet let, že byste si řekl – teď se na to „vykašlu"?

Asi bych si dokázal představit, že bych s tím sekl, kdybych viděl, že už to někdo může převzít, dělat to alespoň zčásti – a já bych mu s tím pomáhal. Ale to vlastně není seknutí, to je přechod. (smích) Protože já pořád myslím na to, aby firma fungovala. Věnuji tomu všechno, i když je to strašně náročné. Já říkám, že Sporten je moje láska, a je pravda, že když jste od rána do večera v práci, má to dopad na všechno. Vyrostou vám děti, vnoučata, říkáte si, že si to vynahradíte na vnoučatech, a najednou jsou také dospělá… To už je ale takové „postižení", jsem prostě nadšenec.

Co máte teď před sebou jako nejbližší velký úkol?

Kdyby to bylo možné, tak boj s počasím, ale to neovlivníme, že? (smích) Ne… Opravdu se teď snažíme dostat se na trh se sjezdovkami, jako se nám to povedlo s běžkami. Zimu zajistit neumíme, ale stále pracujeme na technologii, aby ta lyže vypadala ještě efektivněji, aby byla kvalitnější, abychom v té konkurenci obstáli. Když jsem uvažoval, jaké bych si měl dávat cíle, vyplynulo to jasně: aby světové značky věděly, že je tu nějaký Sporten 
a že neodpadne, že se pořád drží. A když jsme u těch luxusních značek, pro které vyrábíme lyže my – bojovat se snobismem Čechů je také těžké. Ale to postupně zlomíme. (usmívá se)

Kdo je Ján Hudák
- Narodil se 31. ledna 1950.
- Pochází z východního Slovenska. Na Vysočinu ho zavála vojenská služba, ale v Novém Městě už zůstal – oženil se tam.
- Práce ve Sportenu je jeho vášní, stále má nové nápady 
a elán, které dokáže přenášet na své spolupracovníky.
- Podnik a provoz zná dokonale, začínal jako pracovník elektroúdržby. Dnes je generálním ředitelem a také minoritním akcionářem společnosti.