Co pro české farmáře aktuální vývoj cen zemědělské půdy znamená?
Po několikaletém trvalém růstu cen zemědělské půdy se zdá, že ceny půdy v České republice už narážejí na svůj strop. Důkazem je pokles cen v posledním čtvrtletí loňského roku, což je ale také odrazem rostoucích výdajů obyvatel a firem, omezující možnosti a ochotu lidí do nákupů půdy investovat. Pro zemědělce ovšem není největším problémem cena půdy, ale její nedostupnost. Volná půda prakticky neexistuje, což mimo jiné neumožňuje zahájení činnosti nových zemědělců, případně rozšíření ploch polí pro zodpovědné zemědělce. To je velký problém do budoucnosti.

Jedinou větší nadějí může být, že půda bez jasného vlastníka, která nebyla ani po 10 letech od účinnosti nového občanského zákoníku dořešena, přejde do vlastnictví státu. Naše odhady jsou, že může jít o více než 100 tisíc hektarů. Je třeba, aby byl nastaven takový systém, který tuto zestátněnou půdu znovu nasměruje a zajistí ve prospěch zejména těch, co chtějí teprve v zemědělství začít, pro mladé zemědělce, pro rodinné farmy a obecně pro mikropodniky.

Kdo si nyní tedy může dovolit kupovat zemědělskou půdu a kde na to při aktuálním růstu cen prakticky všech vstupů najde peníze?
V současné době si mohou půdu dovolit nakupovat především kapitálově silné subjekty, které ovšem často působí především mimo obor zemědělství. Například banky a různé investiční společnosti, případně developerské firmy, které vygenerovaly finance z prodeje či pronájmů bytů a průmyslových objektů. A to se také stále častěji děje. V této konkurenci pak na potřebné nákupy půdy zemědělci dosáhnou jen obtížně. To je problém, na který delší dobu upozorňujeme a také prosazujeme větší finanční podporu do programu nákupu půdy hospodařícím zemědělcem od fyzických osob, který vznikl před lety i na základě našeho impulsu na Podpůrném a garančním rolnickém a lesnickém fondu.

Jak se tedy mění struktura majitelů půdy, a co to pro české zemědělství znamená?
Struktura majitelů půdy se v České republice mění zatím jen pomalu, nicméně varující trend skupování a postupné koncentrace vlastnictví půdy je patrný už řadu let. Podle naší asociace to představuje určité riziko pro stát, neboť velký vlastník půdy si může klást mnohé, pro sebe výhodné podmínky, ať už je to samotné využití půdy, opatření týkající se rozvoje venkova, stavebních projektů. Zde ovšem také tkví určitý problém v zajištění potravinové bezpečnosti, protože tyto firmy jsou často zahraniční a mohou a také mají zájmy kolem potravinářské i nepotravinářské produkce na zemědělské půdě jiné, než má klasický sedlák, který u svých pozemků trvale žije.

Kam ještě cena zemědělské půdy může stoupnout?
Je to těžké odhadovat – ve střednědobém výhledu by na straně jedné nějaký výraznější růst cen zemědělské půdy vzhledem k ekonomické situaci nastal neměl, je ale možné, že lokálně může cena půdy vzrůst v případech, kdy bude zemědělská půda kupována za účelem jejího vyjmutí ze zemědělského půdního fondu a následnému využití například na energetické účely prostřednictvím fotovoltaiky. V dlouhodobém měřítku ovšem cena půdy dále poroste.

Mění se kvůli dražší půdě také struktura pěstovaných plodin, anebo v tomto ohledu cena půdy nehraje roli?
Struktura plodin pěstovaných na zemědělské půdě se zatím příliš nemění, je tu také celá řada environmentálních podmínek, které to zčásti ovlivňují. Obecně ale spíše rostou náklady na zemědělskou produkci růstem pronájmů nebo pachtů zemědělské půdy. Pochopitelně zemědělci předem zvažují, zda budou vůbec schopní na zájmovém pozemku, který chtějí koupit nebo si pronajmout, vygenerovat časem nějaký zisk. Každopádně zemědělské půdy na území České republiky ubývá, i když v předlistopadovém období jí ubývalo, zejména ke stavebním účelům, mnohem víc.

O struktuře využití půdy vyjmuté ze zemědělského půdního fondu ale panuje řada mýtů. Veřejnost se většinou domnívá, že taková půda je využita především ke stavebním účelům, ve skutečnosti bylo ale v minulých letech zastavováno jen zhruba 10 procent půdy vyjmuté z půdního fondu, a naopak většina takto vyjmuté půdy, zhruba 60 procent, byla zalesňována. Více než pětina pozemků ze zemědělského půdního fondu se každoročně měnila ve vodní plochy, asi 650 hektarů ročně.