„Situace se v České republice po 15. prosinci 2019 výrazným způsobem zkomplikovala. Jsou pochopitelné obavy cestujících z určité nepřehlednosti a bohužel už jsou i první náznaky úbytku cestujících. Cestující tyto změny považují za nepohodlné a nejsou ochotní věnovat tolik času jejich studování. Bohužel se to projevuje odlivem cestujících z veřejné dopravy,“ uvedl pro server Zdopravy Pavel Drdla z Katedry technologie a řízení dopravy Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice.

Nejsložitější je situace při cestách na delší vzdálenosti přes krajské hranice. „Požadovat po cestujícím odbavení pomocí několika jízdenek je nešťastné,“ podotkl Drdla.

Na problémy reagoval i dnes již bývalý ministr dopravy Vladimír Kremlík, který na sociálních sítích uvedl, že stát by mohl od krajů objednávání části veřejné dopravy převzít. „Po vyhodnocení Koncepce veřejné dopravy z roku 2015 na vládě se nyní soustředíme na přípravu nové. Chci debatovat možnost, že stát převezme od krajů objednávku železniční dopravy. Na roztříštěnost služeb mám spoustu stížností a lidé mají pravdu: Železnice má fungovat jako celek,“ sdělil Kremlík.

Smlouvy na deset let

Vytvořením nového systému by byly odstraněny problémy na hranicích krajů, odbavení a tarif by byl řešen centrálně jednou institucí. Změna objednavatele veřejné dopravy by ale prý byla za současné situace takřka nemožná.

„Smlouvy s dopravci jsou uzavřeny na desetileté období a jejich vypovězení je zatíženo sankcemi. Nastalo by tak hromadné rozbíjení integrovaných dopravních systémů jednotlivých krajů, které si samy vytvořily z důvodu neexistence národního systému. V tuto chvíli si neumíme představit, jak by tento proces probíhal. Troufám si říct, že stát nemá dlouhodobou koncepci dopravy. Jinak by nemohl přijít s tímto nápadem,“ řekl náměstek hejtmana Pardubického kraje Michal Kortyš, který je zodpovědný za dopravní obslužnost.

Podle Pavla Drdly by si návrat na celostátní úroveň zasloužila minimálně železniční doprava. „Oblast autobusové linkové dopravy by na úrovni krajů mohla zůstat. Ale i u ní by bylo na místě zvážit větší propojenost mezi kraji, protože i u autobusové dopravy působí hranice krajů jako značná bariéra dopravní obslužnosti,“ nechal se slyšet Drdla.

Švýcarský model

Problémem je, že české kraje jsou uměle vytvořené celky a jejich hranice často nerespektují dopravní potřeby obyvatel. Jaké řešení by odborník z pardubické univerzity navrhoval?

„Doporučoval bych model Švýcarska, kde je sice více dopravců a více integrovaných systémů, ale cestující tím není nijak postižen. On si koupí jízdenku z bodu A do bodu B a už neřeší, se kterým jede dopravcem nebo v jakém se zrovna nachází integrovaném systému. To už je úloha těch, kteří si přerozdělují tržby. Tedy ani v České republice bychom neměli dělat z cestujícího ‚einsteina‘ tarifních systémů v různých krajích, vůbec by tím neměl být zatěžován,“ vysvětlil Drdla.