„Nařízení o tzv. geo-blockingu se věnuje třem oblastem. Tou první je otázka samotného přístupu k internetovému obchodu ze všech států EU. Druhou je zákaz odlišných podmínek pro nákup v e-shopu z různých států společenství, třetí pak nepřípustnost diskriminace v souvislosti se samotnou platbou za objednané zboží,“ říká výkonný ředitel Asociace pro elektronickou komerci Jan Vetyška. Každý z těchto bodů má za cíl usnadnit spotřebitelům zahraniční nákup. 

Zákaz automatického přesměrování

Do účinnosti nařízení se nakupující mohou setkat se situací, kdy si chtějí prohlédnout zboží na zahraničním e-shopu. Ten je však přesměruje na svoji lokalizovanou verzi. A spotřebitel tak má přístup pouze k místnímu internetovému obchodu. To je jedna ze zásadních věcí, která se od 3. prosince 2018 změní.

„Obchodníci již nadále nebudou moci zákazníka přesměrovat mezi různými internetovými adresami bez jeho souhlasu. Pokud tedy český zákazník bude chtít vyhledávat zboží v německé verzi e-shopu, který má i českou verzi, nesmí být automaticky přesměrován jako dosud,“ popisuje Vetyška.

Zboží nemusí být doručeno domů

Jedním z klíčových bodů nařízení, který však není vždy chápán zcela správně, se týká zákazníků a jejich přístupu. Obchodník sice nesmí uplatňovat jiné všeobecné podmínky na základě státní příslušnosti či bydliště zákazníka. To ale neznamená, že by internetový obchod musel doručit zboží kamkoli v rámci Unie nebo že by pro jednotlivé státy v rámci lokálních verzí nemohl nabízet odlišné služby či ceny zboží.

„Jako Čech si tak budu moci objednat balíček v rakouském e-shopu, aniž by mě obchodník mohl rovnou odmítnout. Pokud ale internetový obchod působí pouze v Rakousku, nemá povinnost zboží zaslat do Česka. Zákazník si ale může zboží nechat doručit v Rakousku a tam si jej vyzvednout či nechat dodat jinou cestou,“ uvádí Jan Vetyška.

Stejná služba za stejnou cenu

V oblasti služeb je situace poměrně jasná. Pokud si zákazník bude chtít objednat službu v jiném státě EU, neměl by dostat jinou cenu. Pronájem auta v Belgii by tedy měl být pro spotřebitele za stejných podmínek, ať si jej objednává on-line z Bruselu nebo Paříže.

Poslední bod se zabývá omezeními ze strany obchodníků na základě způsobů platby. I zde platí jednoduché pravidlo – obchodník nemůže odmítat dokončit objednávku či přijmout platbu na základě toho, že například platební karta pochází ze zahraničí. 

„Při přeshraničním nákupu v EU je tedy třeba zachovat selský rozum. Věřím, že toto nové nařízení bude pro obchodníky i zákazníky nakonec přínosné. Je však nutné nemít přehnaná očekávání a nároky na provozovatele internetových obchodů,“ uzavírá Vetyška.