Za první měsíce letošního roku si dle statistik ministerstva financí sjednalo soukromé důchodové spoření necelých 32 tisíc zájemců.

Oproti statisícovým předpokladům se jedná o tristní výsledek, který řadí důchodové spoření jak se druhý pilíř oficiálně jmenuje mezi obchodně zanedbatelné finanční produkty.

Je sice pravda, že větší nápor ještě můžeme čekat s blížícím se uzavřením systému pro starší 35 let k 30. červnu, ale patrně nedojde k podchycení půl milionu občanů, jak ze začátku roku optimisticky předpovídaly penzijní společnosti.

Připomeňme, že každá z těchto společností musí navíc do dvou let od zahájení činnosti shromáždit alespoň 50 tisíc zákazníků, jinak nemůže působit. Pokud tedy nedojde k výraznému zvýšení zájmu o druhý pilíř, čeká penzijní společnosti pravděpodobně velké slučování.

Vláda se po krátkém období vyčkávání rozhodla přece jen reformě pomoci a zahájila kroky, které by měly slabá místa odstranit.

Na prvním místě jde o podceněnou komunikaci, kterou má zlepšit kampaň v čele s televizními spoty o „Vikim". Přestože dvacetimilionový rozpočet kampaně budí spíše úsměv a způsob prezentace některých faktů je často kontroverzní, jedná se o odčinění toho možná nejvýznamnějšího hříchu: neschopnosti reformu jasně a srozumitelně vysvětlit. Vláda možná kalkulovala s tím, že komunikační úlohy se zhostí primárně fondy a „erár" tak ušetří, ale to byl evidentně krátkozraký předpoklad. Ruku v ruce se snahami o lepší propagaci se v kuloárech začíná mluvit také o produktových změnách v těch bodech, v nichž je nový systém kritizován.

Asi největší „bombou" by bylo částečné otevření systému i pro možný výstup, ať už po určitém počtu let povinného spoření, nebo v nějaké hranici před odchodem do důchodu.

Tím by se potřel jeden ze základních argumentů proti druhému pilíři, a sice nemožnost z něho vystoupit, jako je to obvyklé u jiných produktů.

Kromě toho se hovoří i o příznivější úpravě dědění, tedy vylepšení jedné ze silných stránek produktu, či o změně systému vyplácení dávek z druhého pilíře, včetně možnosti výběru části úspor naráz. Výplatní fáze je ovšem ještě tak daleko, že její finální podobu můžeme zatím spolehlivě odložit ad acta.

Hraje se o čas

Za téměř jisté se naopak pokládá znovuotevření možnosti vstoupit do systému pro starší 35 let, s největší pravděpodobností na jaře příštího roku. Jedná se o logický krok, který by dal čas penzijním společnostem, ale i vládě, aby o kladech reformy přesvědčily i další občany.

Naopak jedno z hlavních rizik systému lze technicky postihnout jen těžko: politické změny. Sociální demokracie v kritice reformy neustává a zatím se zdá, že její záměr později ji silně omezit nadále trvá.

Druhému pilíři však paradoxně může pomoci dosavadní malá účast ta může být nakonec důvodem toho, že se jej nevyplatí ani rušit a že de facto „odumře" sám.

Ať už se však vývoj počtu účastníků bude ubírat jakýmkoli směrem, riziko politických změn je velké a téměř nevyhnutelné. A vzhledem k tomu, že zmíněné náměty nejsou zatím ani na papíře, nezbývá než se při rozhodování řídit dosud platnými podmínkami. Se všemi dobře známými plusy i minusy.

JIŘÍ ŠINDELÁŘ
Autor je manažerem Unie společností finančního zprostředkování a poradenství.