"Na trhu práce je nedostatek zaměstnanců. Je to ideální situace pro kladení požadavků,"  domnívá se Středula. Podle něj je sedmi až devítiprocentní růst pouhým doporučením, odbory budou postupovat podle situace jednotlivých firem. „Nikdy se nestalo, že by kvůli požadavkům odborů musela nějaká firma zavřít svůj provoz,“ citovaly Středulu České noviny.

Zaměstnavatelé skokové přidávání odmítají, když zdůrazňují, že mzdy zvyšují sami a výdělky rostou rychleji než produktivita práce. Podle Středuly by se ovšem výplaty v době, kdy ekonomika zažívá růst, měly zvedat ještě rychleji, aby se prolomila „mzdová železná opona“ a Česká republika se tak přiblížila vyspělým státům.

Průměrná mzda loni v soukromém sektoru dosáhla 30 930 korun. Zvýšila se meziročně o 6,8 procenta. Polovina pracovníků vydělávala nad 26 037 korun, tento medián se zvedl o 7,3 procenta. Celkem v privátní sféře bylo 3,06 milionu zaměstnanců.

Čím delší pracovní doba, tím menší ohodnocení

Odbory také poukazují na to, že čím je delší pracovní doba, tím je menší ohodnocení práce a výdělky. Proto budou usilovat o to, aby se doba v práci zkrátila denně o půl hodiny – a to za zachování mzdy. „Nepřejeme si v Česku levnou ekonomiku s extrémně dlouhou pracovní dobou, ale silnou a evropskou, na kterou můžeme být pyšní. Náš cíl je zřejmý – kratší pracovní doba a lépe ohodnocená práce,“ uzavřel Středula.

Osmihodinovou pracovní dobu uzákonilo Československo již v prosinci 1918, čímž se zařadilo mezi pokrokové státy. Jak připomínají České noviny, rozvinuté státy se již v roce 1973 dostaly na roční pracovní dobu kolem 1700 hodin. Češi ale za předloňský rok odpracovali v průměru celkem 1770 hodin, čímž výrazně zaostávají například za sousedním Německem, kde se jednalo o 1363 hodin.

ČMKOS je největší odborová centrála v Česku. Sdružuje 29 svazů s celkem 300 tisíc členů. V soukromé sféře působí 16 svazů, ve veřejném sektoru 13.