Určitá nesmlouvavost patří i k podnikání, na které se vrhl krátce po tom, co brusle pověsil na hřebík. A v byznysu s auty se mu daří. „S kamarádem jich máme asi padesát šedesát, lze říct, že to jsou taková hezčí vozidla. Víc jich ale už nechceme. Už tak mi to zabere dost času. Jinak se věnuji rodině,“ prozradil exkluzivně Deníku otec dvanáctileté Terezy a pětileté Viktorie.

Jak jste se k této živnosti vlastně dostal?
Odmalička jsem se motal kolem aut, protože taťka je vozil domů a opravoval. Má přepravní firmu, kamiony, takže jsem u toho vyrůstal. Navíc jsme se chodili dívat na různé show. V Tampě pak když kluci řešili cokoli s autem, tak já byl takový car guy. Prostě kdykoli potřebovali poradit, koupit nebo něco udělat, tak šli za mnou. Mě to zároveň bavilo a věděl jsem, že až skončím s hokejem, tak bych chtěl něco takového dělat.

Takže to jde podle představ?
Petr Kubina v dresu Toronta.No… Na začátku jsem si myslel, že budu mít spíše sportovní auta, ale ta není jednoduché prodávat, takže z toho jsem vystřízlivěl. Proto jsem se zaměřil na auta, která se prodají a nebudou mi na place stát tři čtyři měsíce. Víte, já hlavně čekal, že to bude zábava a koníček.

Představoval jsem si, že každý druhý den vezmu jiné auto, pojedu s ním domů a nebude okolo toho tolik práce. I z toho jsem ale vystřízlivěl. (smích) Za půl roku. Nejenže auto koupíte, prodáte, ale musíte občas něco opravit, odvézt, vyzvednout, jednat se zákazníky. Myslel jsem si, že to bude jednodušší.

Liší se podnikání v Americe od toho v Česku?
Já přišel do Ameriky v osmnácti, takže jsem zde více než polovinu života a na podmínky jsem zvyklý. Podnikání je ale asi všude stejné, konkurence je silná, ale je to jiné než hrát hokej. Fyzicky to není náročné, ale psychicky mi také dává zabrat. Člověk musí občas řešit i nějaké problémy. Kolikrát přijdu domů unavený. Ale nestěžuju si.

Zatím jste si tedy nesplnil sen podnikatele, aby firma fungovala „sama“ a vy si užíval život rentiéra?
Takové štěstí nemám a myslím, že k tomu se asi nikdy nedostanu. Buď já, nebo kamarád tady musíme být. Nechci nabírat více zaměstnanců nebo aut. Těch padesát šedesát je strop.

Kolik hodin ve srovnání s hokejem strávíte v práci?
(zamýšlí se) To je dobrá otázka. Když to přeženu, tak v sezoně jsme měli od září do května třeba deset dní volna, teď mám výhodu v tom, že se můžu na dva tři dny ztratit a nikomu nebudu chybět, protože se o vše postará právě kámoš. Ale někdy tam zase strávím osm deset hodin. Přesto bych řekl, že hokej byl časově náročnější.

Snem sportovců je v zahraničí si vydělat a po skončení kariéry nedělat nic. Umíte si to představit, nebo jste ještě jako hráč přemýšlel, co bude další náplní vašeho života?
Jsem takový, že pořád chci něco dělat. I když jsem třeba v neděli doma, tak něco provádím kolem domu, jsem venku, nebo spravuju něco na lodi. Nevydržím prostě někde sedět déle než deset patnáct minut. Jít na pláž a ležet celý den, to není nic pro mě. Baví mě něco vymýšlet a podnikat. Že bych nedělal nic, si neumím představit.

Zmínil jste loď. Stále platí, že je vaší vášní?
Jo, jo. Loď, potápění, rybaření a věci okolo toho. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, protože v Česku vody moc nemáme. Ale tak jako jsem měl vášeň v hokeji, tak i tohle je pořád ve mně.

A kdy jste stál naposledy na bruslích?
Asi v posledním zápase.

Petr Kubina v dresu Toronta.

Opravdu? Od té doby nic?
Ano, na Tampu dvakrát třikrát za rok zajdu, protože pořád se tam něco děje. Třeba loni jsme měli po čtrnácti letech od zisku Stanley Cupu sraz, pozvali celý mančaft, a před zápasem byl ceremoniál. Ale na bruslích jsem od posledního zápasu nebyl.

Řekl byste, že od Stanley Cupu uplynulo už patnáct let?
Určitě ne, mně to připadá jako dva tři roky. Maximálně. Abych se přiznal, tak když jsem se díval na hokej na Tampu, tak si kolikrát s kluky říkáme, že nevíme ani, jak se to nám a celému klubu povedlo. Přece jen tehdy Tampa nebyla ani zdaleka tam, kde je teď. Pořád to byl mančaft, který v NHL začínal.

Když se dnes dívám na televizi, tak klobouk dolů před těmi kluky, co umí a co pro hokej dělají. Lidé si ani nepředstaví, jaké to je, když hráč přijede ve čtyři pět ráno na hotel nebo domů, dobitý po zápase, zraněný, a za pár hodin jde do dalšího utkání. Je to až nepředstavitelné a až teď mi to dochází.

Vážíte si toho triumfu o to víc, že řada výborných hokejistů na něj dlouho čekala, nebo jej nikdy nezískala?
Určitě. O to víc, když si uvědomím, že jsem byl draftován v roce 1996. V Tampě jsem začal hrát o dva roky později a dvě tři sezony jsme patřili k nejhorším v NHL. Nebo jsme byli nejhorší. Ale vybral si mě Phil Esposito, obrovská legenda, a já pak vyrůstal v Tampě nejen jako hokejista, ale i jako člověk.

Během pěti let se z nás stal nejlepší tým a dotlačili jsme to až k sedmému zápasu s Calgary. Zajímavé bylo, co se dělo v Tampě. Všichni říkali, že to je fotbalové město. Jenže tehdy se to úplně otočilo a celá Tampa místo NFL sledovala hokej. Toho si cením, s některými kluky jsem v týmu byl deset let, takže jsme byli skoro jako rodina. V play-off jsme pak bojovali jeden za druhého.

Vybavíte si své první setkání s Espositem? Co jste si řekli?
S Tampou se stál Petr Kubina vítězem NHL.Bylo to na draftu v St. Louis a já byl vybrán až v sedmém kole. Hodně jsem si toho ale vážil, protože jsem cítil, že bych v Tampě mohl mít větší šanci hrát než ve Philadephii nebo Rangers, kteří byli nahoře. Navíc mě tam táhlo moře. Vlastně jsem si přál, abych byl tažený Tampou nebo San Jose. A povedlo se. A Phil? Moc jsem se s ním nepobavil, protože jsem neuměl anglicky. Jen jsem sis ním podal ruku a tím to skončilo. (úsměv)

Vaším manažerem byl čtyři roky. Jak na něj vzpomínáte?
Phil je hlavně srdcař, dobrý člověk, který hodně chodil do kabiny, vykládal tam historky. Vždycky nám popisoval, jak dával góly, ukazoval, jak to máme hrát, jak to on dělal v osmdesátých letech. Byl to vtipálek. Že to je ale taková doba, jsem si asi nejvíce uvědomil loni při srazu. Když vidíte, jak jsme vypadali tehdy, a jak je to dnes, tak si prostě řeknete, že už stárnete a léta, kdy jsme byli mladí kluci a hráli hokej, jsou pryč.

Hokej sledujete?
Jistě. Tampu i Vítkovice.

Co říkáte na Lightning, kteří po výhře v základní části vypadli už 1. kole play-off?
Na jejich evropský styl byla radost se dívat, hráli to až do prázdné branky. Play-off jim ale nevyšlo. U nich podle mě nastává problém, když se na ně začne hrát hodně fyzicky. Myslím si, že pro vyřazovací část nemají dobře postavený mančaft. Stamkos nebo Kučerov jsou nejlepšími hráči v lize, hokejově je těžko přehrajete a porazíte, ale když se to začne – jak se říká – řezat, tak mají potíže. To se ukázalo i loni. Chyběla jim bojovnost. Columbus je přehrál v každém zápase, možná kromě prvního. Hlavně fyzicky. To je můj názor.

A Vítkovice?
Tam mám své nejlepší kamarády. Ať už Rosťu Olesze, nebo kondičního trenéra Igora Horyla. Je smutné, že dlouho nevyhrály zápas v play-off. Předkolo nepočítám. Ostravští fanoušci si zaslouží víc. Ale důvody nebo detaily můžu těžko soudit a komentovat, protože jsem neviděl jediný zápas.

Vypadly ve čtvrtfinále s Třincem, který koučuje váš kamarád Václav Varaďa. Asi málokdo čekal, že v prvních dvou sezonách v roli hlavního trenéra dovede Oceláře ke stříbru a teď i zlatu, že?
Přiznávám, že já bych to u Venci nečekal. Mám ho strašně rád, známe se od čtrnácti let a moc mě překvapil tím, co dokázal za tak krátkou dobu. Kvůli němu jsem to Třinci přál. Myslím si, že může být jedním z nejlepších koučů v lize. Na ledě to byl vždy dříč, pral se za všechny hráče, nechal tam vše. A to předvádí i na střídačce.

Myslíte, že tohle je jeho devíza i v roli trenéra?
Umí kluky vyhecovat, všichni vědí, jak hokej hrál, a co dokázal. Hrál v NHL, za reprezentaci, patřil k našim nejlepším útočníkům, když pak něco řekne, těžko mu můžete odporovat. Pomáhají mu zkušenosti, které v hokeji získal. A hlavně bych nechtěl být v šatně, když je naštvaný, protože když byl v ráži na ledě, tak málokdo chtěl proti němu hrát. (úsměv) Pak se nemůžete divit, že kluci ve hře pro něj nechají všechno.

Návrat k hokeji neplánujete?
Zatím ne, i když mi samozřejmě hokej chybí, ale netáhne mě to, abych dělal trenéra, skauta nebo podobně. Hokej mě bavilo hrát, ale teď se do toho vrátit a vlastně jen trénovat by pro mě nebylo ono. Když si představím, že bych zase celý rok kromě léta byl pryč, cestoval, střídal letadlo a hotely, tak to by mi nejvíc vadilo. Nebyl bych doma. Vlastně by to bylo podobné jako předtím, kdy jsem neviděl rodinu, na nic jiného nebyl čas. To mě od toho odpuzuje.

Jak se díváte na nynější český hokej, který je v období čekání na pronikavý úspěch?
Je to složité, protože generace, která toho hodně vyhrála, je pryč a teď už ani v zámoří není tolik klukůjako dřív. Tehdy mělo snad každé druhé mužstvo NHL někoho z Česka, navíc to byly pilíře. To už není, ale věřím, že se to změní, protože potenciál tady určitě je. Mrázek, Voráček, Pastrňák a další patří ke špičce v lize, bohužel jich není mnoho. Uvidíme, snad se to změní, protože bych fanouškům přál, aby zažívali takové pocity jako v době, kdy se vyhrávalo a jezdilo domů s tituly.

V pátek začne na Slovensku světový šampionát, kam jede zatím deset hráčů z NHL. Jak vidíte možnosti Čechů?
Někdo na to může mít jiný pohled, ale myslím si, že je dobře, když tam jede tolik kluků z NHL. Čím jich je víc, tím je šance na medaili větší. Výhoda je, že to bude šam᠆pionát skoro jako doma. Bratislava je kousek, takže se kluci mohou spolehnout na velkou podporu. Co se týká soupisek, tak se přiznám, že ty příliš neznám, takže bych to nijak nehodnotil. Ale přeju klukům úspěch.

Chystáte se v dohledné době do Česka?
Ano, přiletím koncem června a moc se za rodinou a přáteli těším, protože jsem tam nebyl dva roky. Nemůžu se dočkat, až se vrátím k našim na barák, kde jsem vyrůstal. Mamka udělá dobrou večeři nebo oběd. Zelí, knedlíky… Myslím, že to budou fajn tři týdny.

To byste mohl stihnout i začátek fotbalové ligy…
Fotbal a Baník také sleduju. Klobouk dolů před novým majitelem, který do toho dal spoustu peněz a zvedl to, protože kdoví, co by se stalo, kdyby to pan Brabec neudělal. Přesto byl Baník dva roky zpátky ve druhé lize a loni hrál o záchranu. Teď jsou nahoře celou sezonu, podávají super výkony. Pomohl tomu i Marek Jankulovski, to je podobné jako s Vencou Varaďou. Ti kluci něco zažili a mohou sportu i klubu hodně dát.

Petr Kubina v dresu Baníku Ostrava.

Proto se Baníku daří?
Líbilo se mi, že vedení v zimě do mužstva nezasahovalo. Ono proč něco měnit, když jste po podzimu na třetím místě, že? Kluky nechali spolu, asi tam mají dobrou partu, a lidé tak mají zase důvod chodit na fotbal. Samostatnou kapitolou je Milan Baroš. Co ve svých letech předvádí, tak také klobouk dolů.

To se vidí jen málo. V lize ale Baník asi těžko skončí lépe, než teď je, takže klukům hlavně přeju, aby vyhráli pohár. Jsem rád, že se bude hrát v Olomouci. Byl by to velký úspěch. Fanoušci by měli zase z čeho žít a mohli se těšit na nějaké evropské mužstvo v Ostravě.