Absolvovala jste oděvní školu, co jste se tam naučila?
Mám střední odbornou školu oděvní se zaměřením „Dámská krejčí“ . Moc jsem si jako malá holčička přála umět šít jako moje babičky a maminka, která si se mnou hodně hrála a šila oblečení jak mně, tak mým panenkám. Jsem přesvědčena, že tento obor mi dal velice dobrý základ pro mou nynější tvorbu a práci, od vizualizace samotného návrhu přes konstrukci střihů, přesné technologické postupy k tomu nejhlavnějšímu a tím je „šití“.

Jak na studentská léta vzpomínáte?
Na školní léta vzpomínám velice ráda s úsměvem na tváři a to jak na spolužáky, tak na učitele. Školu jsem milovala, což se promítalo i do prospěchu. Nejvíce mě tehdy obohacoval čas strávený na dílně při učení nových věcí. Kořením školní docházky mi pak byla příprava námi ušitých modelů na malé módní přehlídky a soutěž Mladý módní tvůrce v Jihlavě.

Proč jste pak řemeslo odložila?
Řemeslo jsem odložila ze dvou důvodů. Prvním bylo mládí, nezkušenost a hloupost. Chtěla jsem hned začít vydělávat peníze a také jsem byla přesvědčená o tom, že mě má pečlivost v tomto oboru natolik bude brzdit, že se neuživím. Tím druhým důvodem byl nástup do zaměstnání, kde jsem pracovala na směny a už nezbývala nálada a chuť.

Říkáte, že zručnost máte v krvi, po předcích. Co vás zaujalo z jejich dovedností, máte na jejich řemeslné umění nějaké památky?
Nejvíce památek mi zůstalo na tatínka, který byl truhlář. Měl rád přesnost a pečlivost, vždy jsem měla pocit že na co sáhl, to se mu povedlo. Další památku mám na babičku, po které jsem zdědila šicí stroj, na kterém dodnes šiji téměř každý den. A tak si říkám, že je pořád se mnou. Druhou babičku znám pouze z vyprávění mé maminky, byla velice šikovná krejčí, její manžel, můj dědeček, byl švec a vždy jí zhotovil krásné boty k nedělním šatům. Pak je tu ještě prababička, která mě jako malou holčičku v létě o prázdninách učila vyšívat. A mou největší životní učitelkou je pro mě má maminka, která mi dala a dává od všeho obrovský kus.

Kdy jste se začala šití panenek věnovat?
Tato doba je krátká, je to dva roky nazpět co si má kamarádka přála k narozeninám ušít panenku Andělku, která ji bude strážit. A právě ona má mou první, mnou ušitou. Tímto jejím přáním výroba panenek začala. A já budu pracovat a snažit se, aby tento můj koníček který je i mým snem, jen tak neskončil.

Co bylo pro vás tím hlavním, prvním impulsem, že jste se rozhodla zkusit vlastní panenku?
Hlavním impulzem mi byla touha dělat, co miluji. Do šitých panenek, kterých je na internetu a především v zahraničí hodně, ale i přesto je složité si je objednat, jsem se zamilovala a řekla jsem si, že si vyrobím vlastní. Přesně takovou, o jaké právě sním.

Dá se říct, že vás tato práce živí nebo je to spíše koníček?
V tuto chvíli je to koníček, určitý druh relaxu a odpočinku z dnešní uspěchané doby. Je mým snem, aby mé panenky byly vyhledávané, žádané a známé a já se mohla tímto koníčkem živit.

Vybavíte si, jaké jste měla v době svého dětství panenky, hračky?
Určitě, protože si s nimi teď hraje i má dcera. Jsou to takové ty retro mrkací panenky, co pláčou, také panenky Barbie, plyšové hračky a v neposlední řadě pokojíčky pro malinké figurky, která jsem si vyráběla sama.

S čím si nejraději hrají vaše děti?
Syn už je celkem velký, ale když si ještě hrál, tak většinou něco tvořil, vyráběl. Jinak pak s auty, vláčky a dodnes ho baví velké modely Lego Technic. Dcera si hraje asi se vším, co zaujme její pozornost. Hlavně mé poklady z dílny, co ale patří panenkám. Ráda modeluje, maluje a ráda si hraje s malinkými figurkami.

Vytváříte si nějaké výkresy, návrhy, než začnete?
Ano,vždycky. Návrhy si dělám vždy sama podle toho, jak panenku cítím, vnímám a vidím ve své hlavě. Při zpracování a kompletování pak upravuji.

Jak vám dlouho trvá vyrobit jednu panenku?
Přiznám se, že podle mého pocitu docela dlouho, v rozpětí od 16 do 24 hodin. Vyrábím je po chvilkách ve volném čase. Z převážné většiny vše přišívám a kompletuji ručně. Vše musí sedět a vypadat perfektně.

Co na vaši zálibu říkají vaši nejbližší?
Fandí mi a podporují mě, jak jen to jde. Především můj manžel, který je mi velkou oporou. A ti, co mě sleduji z povzdálí skrze sociální sítě, ti netrpělivě vyhlížejí mou další panenku.

Kolik typů, modelů už máte za sebou a v nabídce?
Za sebou mám tři modely: textilní panenku „Andělku“, textilní panenku „Zaječí slečna“, textilní panenku „Dollinka“ a teď před začátkem nového roku chystám čtvrtou, o kterou si napsala a požádala sama zákaznice.

Z jakých materiálů své panenky zhotovujete?
Především se jedná o plátno, len, tyl, krajku, úplet nebo vlásky, botičky, různé drobné komponenty a v neposlední řadě duté vlákno jako výplň. Výběr musí byt pečlivý a materiály kvalitní. Také bych se chtěla pokusit o výjimečný kousek, a to panenku zdobenou zlatem.

V čem jsou podle vás jedinečné, specifické?
Snažím se, aby každá panenka, která ode mě odchází, byla originální do posledního detailu propracovaná a s obrovskou láskou šitá. Panenky nesou mou značku, můj rukopis lásky k rukodělné tvorbě. Každá panenka je označená, zabalená v dárkové krabičce a krásně voní. Do budoucna by panenky měly nést i své poslání: lásku, zdraví, štěstí… Každému to, co potřebuje a co mu v životě schází.

Vystavovala jste je někde?
Panenky prozatím nebyly nikde vystavené, každá, kterou jsem dosud vyrobila, již má svou majitelku.

Používáte už nějakou vlastní značku, jméno, logo?
Ano, tvořím pod značkou „Touch of Love by Lenka Košnarová“ nebo také ve zkratce pod logem „TofL“. Ráda bych dodala, že moje „výroba“ nespočívá pouze ve zhotovování panenek, ale také v tvorbě zakázkového šití, nejčastěji pro děti, od oblečení po výbavičky do dětských postýlek.

Kde si je mohou případní zájemci objednat?
Prozatím mou tvorbu lze sledovat na Instagramu „toflbylk“ či Facebookové stránce „@TofLbyLK“ kde budu panenky postupně vystavovat. Bude je možné zde koupit nebo objednat. Pomocí zprávy vše dohodneme, od ceny po vzhled a barevnou kombinaci.

Proč jste se zúčastnila akce Českolipský výrobek roku?
Protože jsem chtěla vyhrát, věřím ve svou tvorbu a ve svou kvalitu. O akci jsem se dozvěděla náhodou, pár dní před koncem přihlašovacího období. Řekla jsem si, že to zkusím a moc jsem si přála vyhrát. Tento můj „úspěch“ mě posunul o velký kus dál a řekl mi, že to, co dělám, dělám výborně a nasměroval mou cestu dál.

Co vás u prací ostatních soutěžících nejvíce zaujalo?
Zaujala mě barvitost, ta velká škála dovedností a snahy stát si za svou tvorbou, která tu u nás na Českolipsku je.

Přihlásíte se i příště, případně zkusíte štěstí i jinde?
Těším se na příští ročník a velice ráda se ho zúčastním. Zda zkusím štěstí i jinde? Ano, ráda, pokud si nějaké soutěže jinde všimnu.

Lenka Košnarová
• Lenka Košnarová, narozena v roce 1985, v České Lípě.
• Absolventka Střední odborné školy oděvní ve Cvikově, v oboru dámská krejčí, která se před nástupem na první rodičovskou dovolenou živila jako řadový dělník ve firmě na výrobu elektroinstalace do aut Delphi Packard Electric.
• Po návratu z rodičovské nastoupila jako asistentka prodeje do Intersportu v České Lípě, kam už se po narození dcery nevrátila a v roce 2018 se rozhodla rozjela vlastní podnikání v jí blízkém oboru. Pod svou značkou „Touch of Love by Lenka Košnarová“.
• Letos na podzim vyhrála textilní kategorii soutěže „Českolipský výrobek roku 2019“.
• Maminka dvou dětí. S rodinou žije v České Lípě.