Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii patří posádky letadel do skupiny obyvatel, které jsou vystaveny nejvyšším ročním elektivním dávkám záření. Ty přitom často přesahují limity pro veřejnost.

Ačkoli je radiační ochrana letadel v členských zemích Evropské unie regulována již od roku 1996, sledování radiačního zatížení posádek není nijak jednoduché. Rutinně se proto roční elektivní dávkám galaktického kosmického záření, jíž jsou vystaveni členové posádek, určuje podle různých výpočetních kódů.

V některých zemích se však tato dávka ověřuje také měřením. Jelikož je radiační pole na palubě letadel v různých letových výškách tvořeno mnoha typy nabitých částic, gama záření a neutronů širokého spektra energií, jež navíc není konstantní v čase a prostoru, vyžadují tato měření kombinaci několika detektorů záření citlivých na různé rozsahy.

Přístroj pro detekci kosmického záření

„Podobných výzkumných letů bylo provedeno celosvětově jen několik, ale nikdy v takovém rozsahu. Počet přístrojů a účastníků byl nyní až několikanásobně větší než u těch předchozích,“ uvedl jeden z výzkumných pracovníků Oddělení dozimetrie záření Ústavu jaderné fyziky Ondřej Ploc.

Během zmiňovaného experimentu byly přístroje umístěny na palubě letadla Embrear Legacy 600 provozovaném společností ABS Jets, která uspěla v tendru na realizaci výzkumného letu. Letoun se společně s 250 kilogramy přístrojů a jejich osmičlennou vědeckou obsluhou vznesl z letiště Václava Havla ve středu 29. listopadu. Následně kroužil po dobu dvou hodin ve výšce přibližně dvanácti kilometrů nad mořem.  

Výzkumný let, kterého se zúčastnili zástupci vědeckých institucí z celého světa, byl součástí aktivit projektu Výzkumného centra kosmického záření a radiačních jevů v atmosféře (CRREAT) financovaného z Evropských strukturálních a investičních fondů v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.