Loni v prosinci podepsal americký prezident Donald Trump směrnici o vesmírné politice, která vyzývá NASA, aby spolu se svými soukromými partnery poslala astronauty na Měsíc a „eventuálně“ na Mars.

Lockheed Martin, který s NASA spolupracuje dlouhodobě, je pak jednou ze soukromých firem, které chtějí být u toho. Společnost tvrdí, že její lunární modul bude připravený ke startu do konce dvacátých let.

Ve srovnání s poměrně skromným lunárním modulem programu Apollo vypadá dosud nepojmenovaný modul Lockheedu jako obr. Nejen, že s výškou 14 metrů měří dvakrát víc, ale současně výrazně těžší. Zatímco lunární modul Apollo vážil bez paliva 4,3 tuny, ten od Lockheedu by měl podle předpokladů bez paliva vážit 22 tun.

Do lunárního modulu Apolla se vešly do stísněného prostoru dva astronauti, kteří mohli strávit na měsíčním povrchu pouze několik dní. To Lockheed počítá až s dvoutýdenním pobytem čtyř astronautů, kteří si navíc sebou budou moci vzít i až 1,1 tuny nákladů.

Opakovatelná použitelnost

Výhodou řešení od Lockheedu však má být i spolupráce s plánovanou orbitální stanice NASA Lunar Orbital Platform-Gateway. Stavba stanice, která by pro přistávací modul sloužila jako mateřská loď, by měla začít na oběžné dráze kolem Měsíce po roce 2022.

„Gateway je klíčem k plné, časté a rychlé opětovné použitelnosti tohoto přistávacího modulu,“ řekl Tim Cichan, architekt průzkumu vesmíru v Lockheed Martin Space, který prezentoval koncept na Mezinárodním astronautickém kongresu v německých Brémách. Cestu mezi orbitem a povrchem by mohli astronauti s jedním modulem podniknout opakovaně.

„Vzhledem k tomu, že tento modul nepotřebuje být schopen vydržet namáhání při opětovném vstupu do zemské atmosféry, může být být použit opakovaně bez nutnosti významné a nákladné rekonstrukce. To je hlavní výhoda stanice Gateway a modulárního, flexibilního, znovupoužitelného přístupu průzkumu hlubokého vesmíru,“ dodal.