Ta, která chodí pravidelně na thajské masáže, kde ji prokřupávají, tahají za všechny končetiny. Ale až med ji prý úplně odrovnal. No a s těmito ne moc pozitivními ohlasy jsem přijela do Aquapalace Praha. Na recepci jsem vyfasovala župan a jednorázové bačkůrky. A před samotnou masáží mě ještě čekala sprcha, která alespoň oddálila to, z čeho jsem měla takový strach.

Na náměstí (jak sami zaměstnanci říkají předsálí kousek za recepcí, kde si vás vždy vyzvedávají maséři a další pracovníci) jsem se zabořila do pohodlného křesla. A čekala. Ne však moc dlouho. „Slečna Cézová?" ozvalo se za mnou. Se škubnutím a srdcem skoro až v krku jsem se ohlédla. Mířila ke mně hnědovláska, tak do třiceti let. „Dobrý den, já jsem Jarmila," představila se mi. Jarmila. Jak netypické jméno pro tak mladou slečnu, napadlo mě. A hned potom se mi kdesi v hlavě rozlehlo zoufalé zvolání „Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!" které bylo tak intenzivní, stejně jako tenkrát na střední škole, když jsme si Máj předčítali s naší češtinářkou.

Bolest nebo slast?

A Máj mi v uších řinčel ještě ve chvíli, kdy mě Jarmila vyzvala, abych si lehla na břicho na masérské lehátko. Jenže já tam stála jako přikovaná. Ztuhlá. „Bude to hodně bolet?" kvíkla jsem. Jarmila se na mě zadívala. Smát se sice nezačala, ale viděla jsem, jak jí škubou koutky úst. „No… neřekla bych přímo, že to bude bolet. Spíš, jak bude med postupně tuhnout, to může tahat. A někoho to tahá víc, někoho míň. Je to dáno i tím, jak moc má člověk po zimě zaneřáděné tělo."

Dolní část těla mi pak Jarmila přikryla prostěradlem a šla někam pryč. Hlavu jsem měla zabořenou do díry ve speciálním masérském lehátku. Zírala jsem na podlahu. A čekala. A najednou na mě ukáplo něco teplého. Mazlavého. Nejdříve jsem to zaznamenala jen kolem páteře, za pár vteřin jsem to měla na celých zádech. Rozehřátý med. Dvě lžíce.

Medová masáž

Po rozetření začala samotná masáž. Mlask. Mlask. Mlask. Med začal tuhnout a já (stále s hlavou zabořenou) jsem přemýšlela, jakým pohybem Jarmila docílí toho mlaskání. „Je to takovýto pohyb," řekla a já hlavu zvedla z otvoru masérského lehátka. Jarmila předváděla rukama ladnou vlnku, ve stále stejném rytmu.

Čím déle mě takto masírovala, tím více jsem nedokázala rozlišit, jestli to příjemné teplo vychází z jejích rukou, nebo z rozehřátého medu.

Ještě chvíli to mlaskalo. Pak vzala něco vlhkého, teplého, čím mi med odstranila ze zad. „Tak to nebylo tak špatné, vlastně docela příjemné," hodnotila jsem a už už jsem se chtěla škrábat z lehátka. „Ale to není všechno!" brzdila mě Jarmila. „Teď teprve přijde to nejlepší! Medový zábal a k tomu vás nahřejí lávové kameny…"

Má záda dostala další dávku teplého medu. Med zakryla potravinářská folie, folii překrylo ještě prostěradlo. Do každé ruky jsem dostala lávové kameny. A během dalších pár minut jsem málem usnula. Med příjemně hřál, stejně jako kameny, které jsem měla i podél páteře.

Ještě dalších pár hodin jsem voněla po medu, ještě dalších pár dní jsem se cítila naprosto fantasticky. A pak že medová masáž bolí!

Medová masáž ve zkratce:Výborná při jarních očistných kúrách. Při masáži dochází k odstraňování toxinů až z hloubi těla. Přes reflexní zóny zad stimuluje činnost orgánů těla, může se podílet i na jejich vyléčení. Silně oživuje celý organismus.