Jak si můžeme představit nevyhovující bydlení, ve kterém děti vyrůstají?
Typicky si pod tím můžeme představit ubytovny, kde vyrůstá velká část těchto dětí. Částečně to mohou být bytové prostory, kde bydlí více lidí, než by mělo být. Hranice se uvádí na jednoho člověka osm metrů čtverečních. Za nevyhovující se považují i plíseň, zima nebo špína. To chápeme jako bytovou nouzi. Spousta dětí v takových podmínkách už nevyrůstá, protože byly odebrány Orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) ze sociálních důvodů. To je velmi častá příčina, proč jsou děti z rodiny odebrány. Je to častější než třeba násilí v rodině.

Prostředí, ve kterém tyto děti vyrůstají, na ně musí mít velký vliv. Jak se na nich projevuje?
Aby se dítě mohlo soustředit na školu a mohlo tam pravidelně docházet, musí mít nějaké normální rodinné zázemí. Musí mít místo, kde zpracovává úkoly a podobně. Je tu přímá úměra mezi sociálními podmínkami rodiny a školním prospěchem. Pokud mají děti nevyhovující podmínky, tak ve škole častěji chybějí. Tím jsou ovlivněny po zbytek života, protože se jim ve škole nedaří a pak vypadávají ze vzdělávacího systému.

Ladislava Brázdová s Ester
Pětiletá Ester žije s babičkou na ubytovně. Dva roky hledají marně byt

Mluvíte o sociálních podmínkách rodiny.
Rodiče nemají dostatek zdrojů, aby děti finančně zajistili. Tím pádem jsou v nějakém nevyhovujícím bydlení s kratičkými nájemními smlouvami. Způsobuje to, že se musejí často stěhovat, takže dítě navštěvuje řadu škol, což má také na něj špatné dopady. Děti tak vyrůstají v prostředí, kde nemají podněty, aby rozvíjely jiné než školní kompetence. Navíc na ubytovnách je vysoký výskyt alkoholismu nebo drogových závislostí, tedy věci, u kterých by děti neměly být.

Zdroj: DeníkTito lidé se často ocitají v pasti. Jak z toho ven?
Dostupným bydlením. Už se tady dlouho mluví o tom, jakým způsobem se bydlení může stát dostupnějším. Teď podporujeme připravovaný zákon o podpoře bydlení, protože nám dává smysl. Cílí na podporu těchto skupin lidí. Hlavním způsobem, jak toho docílit, je, že zřídí kontaktní místa pro bydlení, která by měla být zřízena v každé obci s rozšířenou působností. Na něj se pak mohou obrátit lidé, kteří mají problém s bydlením. Pro část z nich toto kontaktní místo může sloužit čistě jako poradenství, protože systém státní podpory je u nás velmi složitý.

Do bezvýchodné situace se tedy lidé dostávají i složitou byrokracií?
Mám to vystudované a takových žádostí už jsem zpracoval stovky. Přesto mě tam občas něco překvapí. Pro člověka, který je v bytové nouzi a nemá k tomu žádné formální vzdělání, je tento systém docela velká bariéra. Administrativa s tím spojená je složitá. I když teď už je to lepší než před dvěma roky. Tehdy jen dvacet procent domácností, které měly nárok na příspěvek na bydlení, ho využívaly. Věděly, že na to mají nárok a uměly si ho vyřídit. Přitom na příspěvek má nárok domácnost, která platí za nájem více než třetinu svých příjmů. Kontaktní místo pro bydlení s tím může pomoct.

Kadaňští učňové zvelebují město a to jim dává vydělat.
Boj proti vyloučení: Chcete lepší bydlení? Posílejte děti do školy, plaťte dluhy

Vámi zmiňovaný připravovaný zákon počítá i se systémem garantovaného komerčního bydlení. Co si pod tím můžeme představit?
To znamená, že se byty stáhnou z komerčního prostoru. Majitelé těchto bytů přijdou za městem, poskytnou mu svůj byt a město ho může pronajmout, komu uzná za vhodné. S tím, že je tam nějaký systém garancí. Například v Praze to dělá Městská nájemní agentura, velký projekt mají rozjetý v Plzni.

Majitelé se ale mohou obávat, že jim takoví nájemníci byt zničí nebo přestanou platit nájem.
Není to charita, majitelé z toho dostávají nájem. Přes spolupráci s obcí také dostávají garance, že je nájemník v pohodě. Obce tak pronajímateli přináší určitou jistotu. Pokud je problém s nájmem, dočasně to doplatí obec a ta pak dlužné nájemné vymáhá po nájemníkovi.