České zbrojařské firmy vyvážejí třikrát až čtyřikrát více, než dodávají v Česku. Podle prezidenta AOBP Jiřího Hynka se roční export pohybuje mezi 5,5 až šesti miliardami korun. „Tento poměr patrně změnit nepůjde, zakázky pro ministerstvo obrany by nás neuživily, tolik peněz nemá," řekl Hynek.

Vadí mu však, že ministerstvo dosud nedostatečně využívalo výjimku z evropské ústavy, která umožňuje upřednostnit v zakázkách pro obranu země domácí výrobce. „V tomto ohledu je potřeba nastavit jasnou strategii, jaké technologie jsou pro českou obranu klíčové. Také nám přijde nesmyslné řešit národní nákupy přes nadnárodní agenturu NATO," uvedl Hynek.

Umístění výrobků v české armádě má pro export klíčový význam, je hlavní referencí pro případného zahraničního zájemce. Ministerstvo chce exportérům situaci ulehčit v případě, že o jejich výrobky není zájem. „Chceme zavést certifikaci českou armádou, což bude vysvědčení pro výrobce, které mu jednání s potenciálními zájemci usnadní," řekl Stropnický.

Strategický plán

Českým výrobcům by měly pomoct i expertní skupiny, které by specifikovaly požadavky na výrobky ještě dlouho před vypsáním výběrového řízení. „Je potřeba nákupy české armády strategicky plánovat, protože vývoj nových zařízení trvá dlouho. A také by měl být ze strany ministerstva i výrobce uzavřen závazný byznysplán, aby se už neopakovaly aféry let minulých," řekl Stropnický.

Obrannému průmyslu podle něj měla pomoci i spolupráce se zeměmi ve středoevropském regionu, Hynek zmínil také místy zbytečnou byrokratickou zátěž, která vývoz komplikuje. K jeho dobrému fungování jsou podle ministra klíčové tři fungující pilíře. „Za prvé podpora výrobků na zahraničních trzích, za druhé stimulace vývoje nových technologií a zvyšování konkurenceschop­nosti a za třetí lepší čerpání ze strukturálních fondů na vývoj a výzkum," uvedl Stropnický.

Hlavními zájmovými teritorii českého exportu jsou země jihovýchodní Asie a Afriky, do Evropské unie dodávají firmy spíše jen části finálních výrobků.