Senátor Jan Veleba nedávno 
v Deníku řekl, že antimonopolní úřad se konečně rozhýbal, když začal prošetřovat čtyři obchodní řetězce kvůli zneužívání významné tržní síly. Proč úřad začal v této věci konat až teď?

Neznám motivaci pana senátora Veleby, proč dospěl 
k tomuto závěru. My se významnou tržní silou zabýváme od doby účinnosti zákona, tedy od 1. února 2010. Provedli jsme jedno velké sektorové šetření a zahájili správní řízení. To, že jsme některá 
z nich skončili relativně nedávno nebo že jsou nyní ve druhém stupni, vyplývá ze složitosti tohoto správního řízení. Jejich délka je však relativně stejně dlouhá jako 
u řízení v rámci hospodářské soutěže. Když v roce 1991 vznikl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, všichni říkali, že se nic neděje. Až když nabude rozhodnutí platnosti nebo se o něm začne mluvit, může člověk získat nepříliš správný dojem, že se tou věcí úřad zabývá až teď. Konečné rozhodnutí je ale až tečka. Jsou tam stovky stran spisu, nikdo nemůže očekávat, že bude vydáno rozhodnutí během čtrnácti dnů, jako je to třeba u stavebního povolení.

Zákon o významné tržní síle tady funguje už pět let. Jak podle vašich zkušeností obchodní řetězce nejčastěji zneužívají významnou tržní sílu?
Nejčastějším problémem je nepředvídatelnost, za jakou cenu obchodují. Z toho plyne různé porušení zákona. Například na podzim uzavřete smlouvu, že budete obchodnímu řetězci prodávat nějakou komoditu za deset korun. Dohodnete si i podmínky, za kterých může dojít i ke snížení ceny. Třeba budete mít 
v obchodech několik promoakcí, za zavedení nového produktu je možné snížit cenu 
u toho staršího, za poškozené, vadné zboží, nedodání dostatečného množství, jak jste se zavázal a podobně. S tím všichni souhlasí, je to v pořádku. Ale v průběhu toho jednání, aniž by došlo k porušení podmínek, které jsem popisoval, obchodní řetězec nebo jeho zástupce jednostranně prohlásí, že došlo 
k porušení a stanoví vám cenu, aniž byste měl možnost do toho vstoupit. To je zneužití významné tržní síly. Není to 
o tom, že si dohodnete tvrdé obchodní podmínky, a i když se vám nelíbí, dodržujete je. Je to o tom, že se ty podmínky mění v průběhu hry. Tržní síla se projevuje v obavě dodavatelů, že pokud zvednou veřejně svůj hlas, stávají se neloajální vůči svému obchodnímu partnerovi a ten ukončí smluvní vztah. Není to obava dodavatelů jen v České republice.

Oznámení

Asi není jednoduché se k takovým případům dostat. Máte svoje agenty, nebo se věcí zabýváte na základě nějakého udání?
Dostaneme třeba nějaké oznámení. To musíme nejdřív prošetřit, jestli si to někdo nevymýšlí. Když dospějeme 
k závěru, že můžeme zahájit správní řízení, tak ho zahájíme. Některé poznatky získáme sektorovým šetřením. Zatím jsme prováděli jediné, kdy jsme zjišťovali, jak vypadají různé podmínky a podobně. To vyžaduje dlouhý čas na sesbírání dat a na analýzu, jestli se na trhu děje něco špatně. To jsou naše dva informační kanály. Někdy dostáváme podněty od podnikatelských svazů nebo sdružení, která hájí zájmy svých členů.

Kolik takových podnětů dostáváte?
Řádově to jsou desítky ročně.

A kolik řízení na jejich základě zahájíte?
Relativně málo, ale v současné době ho vedeme kvůli několika skutkům. To znamená, že pokud vedeme řízení vůči jednomu obchodnímu řetězci, snažíme se to nedělat salámovou metodou, tedy co porušení, to správní řízení, ale vést to řízení společně. Tím se snažíme šetřit náklady státu a i toho účastníka. Řekněme tedy, že řízení zahájíme asi v deseti nebo patnácti procentech.

Správní řízení

Vedete nějaká řízení proti obchodním řetězcům i v současné době?
Máme aktivních šest správních řízení, tři správní řízení jsou skončena na prvním stupni, další tři správní řízení jsou před vydáním prvoinstančního rozhodnutí. Máme indicie k zahájení dalších tří až čtyř správních řízení. Práce je tedy relativně dost.

Premiér Bohuslav Sobotka před několika dny řekl, že zákon 
o významné tržní síle pomohl zastavit neférová jednání řetězců. Máte stejný pocit?
Určitě. Minimálně jsou obchodní řetězce vynalézavější a ostražitější ve svých postupech. Musejí vzít v potaz, že existuje někdo, kdo jejich jednání může zkontrolovat. Projevy jejich jednání tu už byly někdy v roce 1996 nebo 1997 a snaha našeho úřadu byla toto jednání řešit prostřednictvím dominantního postavení. Jenomže na území České republiky žádný z řetězců nikdy dominantního postavení nedosáhl. V jiných státech, kde jsou takové obchodní řetězce dva nebo tři, se o dominantním postavení dá hovořit.

Minulý týden poslanci poslali do závěrečného hlasování novelu zákona o významné tržní síle. Myslíte si, že novela pomůže nekalé jednání obchodníků úplně vymýtit?
Byl bych idealista, kdybych předpokládal, že se všichni začnou chovat podle práva. Minimálně to ale povede ke zvýšení právní jistoty účastníků řízení. Tím, že v zákoně rušíme šest příloh a dáváme skutkové podstaty do jednoho paragrafu, je zákon tenčí, ucelenější a čitelnější.

Co tedy považujete za největší přínos novely?
Reaguje na situaci, která na trhu nastává. Rozšiřuje se počet subjektů, které mohou být zákonem postiženi. Uvedu příklad. Obchodní řetězec bude mít nějakého zprostředkovatele, kterého pověří, aby jeho jménem zprostředkovával jednání, ale vlastní smluvní vztah bude uzavřen mezi obchodním řetězcem a dodavatelem. Samotný smluvní vztah mezi řetězcem a dodavatelem může být v pořádku
i plněn, ale to, co je špatně, se děje prostřednictvím toho zprostředkovatele, kde má obchodní řetězec velkou nebo stoprocentní majetkovou účast. Tím se snaží obejít zákon. Na to novela reaguje. Velký odpor řetězců mě dohání k přesvědčení, že jdeme tím správným směrem.

Podobné zákony mají i v zahraničí. Jaké tam s nimi mají zkušenosti?
Jsou tři základní typy, jak problém řešit. Prvním je etický kodex, na který dohlíží nějaká veřejná entita, která ukládá sankce. To je britský model. Druhý model je řešení přes soutěžní zákon, kdy se řeší vztahy přes dominantní postavení obchodních řetězců. Pak se posuzuje, zda bylo dominantní postavení zneužito vůči konkrétnímu subjektu nebo subjektům. Například Lotyšsko prostřednictvím soutěžního zákona neřeší jenom potraviny, ale veškeré druhy a typy zboží. Třetí model je ochrana slabší smluvní strany. To je náš případ, ale také slovenský nebo maďarský. Německo teď zvažuje, že by se k tomuto principu přiklonilo. Doposud to řeší variantou zneužití dominance.

Zneužití dominance

Která z variant je podle vás nejlepší?
Řekl bych, že nejméně efektivní varianta je zneužití dominance, protože se prokazuje jednotlivý dominantní vztah mezi řetězcem a jedním konkrétním dodavatelem. Na roveň pak může být postaven etický kodex a náš model, protože obě zavádějí určitý objektivizující princip: takové jednání je obecně špatné, nemělo by se činit a je zakázáno i do budoucna. Má tedy i preventivní roli. Osobně si dokážu představit i čtvrtý model, přes soudy. To by ale znamenalo jednu zásadní podmínku: musel bych se dostat k soudnímu rozhodnutí velmi rychle, maximálně do dvou měsíců. Takového standardu ale dosáhnout nemůžeme. Tuhle cestu jsme si prošli do roku 2009, ale nefungovala.

Bude mít novela nějaký dopad přímo pro spotřebitele? Třeba prezident Agrární komory ČR Miroslav Toman uvedl, že by mohla vést i ke zlevnění potravin.
Popíšu to odzadu. V Poslanecké sněmovně je návrh na zrušení tohoto zákona. V dopadové studii je uvedeno, že pokud by ke zrušení zákona došlo, mohlo by to mít pro spotřebitele významný dopad. Mohl by se zmenšit počet dodavatelů, tedy i snížit rozmanitost sortimentu a zároveň by to mohlo vést i ke zvýšení ceny, protože by padla jakákoliv bariéra. Jestliže budu obezřetnější ve svých vztazích, budu více vážit svoje jednání a nebudu chtít víc, než musím chtít, v konečném důsledku to povede minimálně k zachování ceny, možná 
i k jejímu snížení. Zároveň však ke zvýšení kvality potravin.

Současný zákon podle Miroslava Tomana už přinesl svoje plody. Třeba ve zkrácení doby splatnosti.
K tomu už jsme vydali několik rozhodnutí. To je zrovna preventivní role toho zákona. Vede k tomu, že si na to už dávají řetězce pozor. Když dodáváte do obchodu třeba pečivo třikrát čtyřikrát denně, tak si představte, že dodáte 400krát a pořád nemáte zaplaceno. To je problém.