Na prvním místě je pro ArcelorMittal Ostrava (AMO) růst výroby, a až na druhé pozici jsou zdejší občané zatíženi znečištěným ovzduším. S tímto ostrým tvrzením nyní vyrukoval Ekologický právní servis (EPS).

Své námitky staví proti povolení, jež huti nedávno vydal moravskoslezský krajský úřad. Díky němu totiž může jeden z nejšpinavějších provozů hutního kolosu – ocelárna, zvýšit svou výrobní kapacitu téměř o půl milionu tun oceli ročně.

„Krajský úřad svým postupem společnosti AMO výrazně zjednodušil situaci. Navíc, přestože k tomu měl příležitost, nezohlednil závažný stav ovzduší v regionu a podmínky provozu ocelárny nijak zásadně nezpřísnil, což bylo jeho zákonnou povinností,“ upozornil nyní právník Jan Šrytr z EPS.

Postup ocelářského gigantu je pak podle něj v přímém rozporu s teatrálními gesty, kterými chce huť přesvědčit veřejnost, že snižuje škodlivý dopad svých provozů.

„Zatímco AMO veřejnosti slibuje ekologizaci provozů, chystá se zvýšit zdravotní zátěž obyvatelům ostravského regionu nárůstem výroby oceli,“ kritizoval dále Šrytr.

Obě nařčené strany ale považují slova právníků za scestná. Podle krajského úřadu jsou nekorektní, účelová a matoucí veřejnost. Schválení nárůstu výroby oceli je totiž podle něj v souladu s už v minulosti schválenou projektovou dokumentací a integrovaným povolením z roku 2004.

„Nemůžeme souhlasit s tvrzením EPS, že s nárůstem výroby oceli dojde k významnému nárůstu absolutního množství emisí škodlivin do ovzduší. Naopak opatřeními v provozu ocelárny, která jsou stanovena v napadeném rozhodnutí z března tohoto roku, dojde k faktickému zamezení vypouštění takzvaných červených dýmů z haly ocelárny, a tudíž ke zlepšení imisní situace v okolí,“ tlumočila názor moravskoslezského krajského úřadu jeho mluvčí Barbara Odstrčilíková.

Také Mittal dále trvá na tom, že veškeré jeho kroky vedou k tomu, aby se na Ostravsku dýchalo lépe. Důkazem toho má být to, že plány na modernizaci továrny obstály ve zkoumání odborníků z Vysoké školy báňské.

„Jde o nedorozumění. Nebudeme navyšovat kapacitu výroby oceli. Jen odstraníme překážky, které nám bránily využít kapacitu, kterou máme dávno schválenou,“ vyjádřil se k problematice nejvyšší šéf kritizovaného podniku Sanjay Samaddar.

Bližší vysvětlení celé situace ještě nakonec přinesl Petr Baranek, ředitel pro ekologii společnosti AMO.

„Již čtyři roky máme povoleno vyrábět 3600 tisíc tun oceli ročně, ale bohužel jsme dokázali zpracovat jen 3114 tisíc tun. Díky nasazení nejmodernějších licích postupů máme nyní možnost zpracovat všechnu ocel, kterou máme povoleno vyrobit.“