Podle analýzy Raiffeisenbank je Česko, co se kvality silnic a dálnic týče, šesté nejhorší v celé Evropské unii. Zaostává dokonce za svými chudšími sousedy – Slovenskem a Polskem. Ekonomové dospěli k uzávěru, že státy s nekvalitní infrastrukturou odsouzeny k permanentnímu zaostávání za zeměmi s kvalitnější sítí.

„Kvalita českých silnic podle studie organizace World Economic Forum patří celosvětově na 68. místo, tedy na úroveň Pákistánu,“ stojí v analýze. Žalostný stav se navíc podle ní nelepší. Podle programového prohlášení současné vlády mělo být do roku 2021 zprovozněno 210 kilometrů dálnic a do roku 2030 dokončena celá dálniční síť. „Nejen ze zprávy Národního kontrolního úřadu, ale i při pouhém pohledu na mapu je zřejmé, že tento plán se s největší pravděpodobností nepodaří naplnit,“ varuje studie.

Kolony za miliardy

Raiffeisenbank vykreslila důsledky na příkladu rozkopané dálnice D1. Spočítala, že průměrné 30minutové zpoždění znamená, že řidiči jen na trase mezi Prahou a Brnem stráví zbytečně 23 tisíc hodin denně. „Česká pracovní síla za rok propálí více než jednu miliardu korun svého potenciálu sezením v autě na D1,“ napsali autoři analýzy. A to přitom o výpočtu nezahrnuli případné spolucestující.

Na příkladu Polska přitom ukázali, že není možné vše omluvit dědictvím po komunistické éře. Varšava mezi lety 2010 a 2017 investovala do modernizace své silniční sítě osm procent svého HDP a díky tomu Prahu v žebříčku předehnala. Toto její úsilí pak bylo odměněno výrazně vyšším růstem ekonomiky. V polských městech navíc bezprostředně poté, co byla napojena na dálnici, citelně klesla nezaměstnanost. Tam, kde dosud dálnice chybí, naopak lidí bez práce přibylo.

Zvýšit důchody je snazší

„Nyní roste Dolní Slezsko rychleji než celé Polsko,“ shrnula analýza efekt dálnice. Podobné důsledky vypozorovali v tuzemsku při srovnání vývoje Ostravska a Českobudějovicka. Závěr je podle ekonomů zřejmý: Kdyby Česko přistoupilo k rozvoji silnic a dálnic stejně zodpovědně jako Polsko, země by už nyní měla kompletně dostavěnou dálniční síť a v HDP na obyvatele by předstihla Španělsko.

Jasno mají i o příčinách: „Ačkoliv se zodpovědní političtí představitelé mohou vždy odvolat na všemožné legislativní, historické či přírodní překážky, realita může být mnohem prozaičtější. Investice do infrastruktury jsou nákladné, jejich efekt se projeví až s několikaletým odstupem. Politici tak nemohou očekávat, že je za miliardy smysluplně investované do silnic voliči u příštích voleb ocení. Oproti tomu jednorázové navýšení mezd či důchodů doručí za stejné peníze okamžitý efekt.“