Podle zákona a pojistných podmínek je klientovou povinností sdělit pojišťovně veškeré a pravdivé informace. Ostatně na jejich základě – zdravotním stavu a rizikovém profilu – mu pojišťovna vypočítává pojistné. Když ale klient z nedbalosti anebo ve snaze sjednat si co nejnižší měsíční pojistnou splátku neuvede do smlouvy kompletní údaje anebo jich část zamlčí, vystavuje se riziku, že mu pojišťovna ve chvíli, kdy dojde k pojistné události, nevyplatí ani korunu.

Vyberte si nejlepší pojištění díky srovnání životního pojištění

„Každý kvalitní finanční poradce by tak měl klientovi nejen řádně vyložit, v čem spočívá podstata životní pojistky, před jakými riziky by se měl chránit, ale měl by ho také upozornit, aby dbal na úplné a pravdivé uvedení všech potřebných údajů do pojistné smlouvy. Pokud to udělá, pojišťovna se zachová vždy dle pojistných podmínek, i kdyby ji k tomu měl klient v těch horších případech donutit," říká finanční poradce David Kučera.

Pokud ale klient půlku věcí při sjednání smlouvy sám zamlčí a pojišťovna to zjistí při pojistné události, pak využije pojistných podmínek ve svůj prospěch a její klient nezmůže nic. To značí, že klient, který uvede při sjednávání životního pojištění nepravdu nebo něco zamlčí, je sám proti sobě.

Podcenění situace

Do sporů s pojišťovnou o pojistné plnění se ale může dostat i ten klient, který při uzavírání smlouvy odpověděl na všechny její otázky maximálně poctivě. Stačí trocha nedbalosti, nepozornosti nebo jen podcenění přípravy smlouvy. „Setkáváme se s tendencí, že klienti na sebe sama z principu koukají jako na zdravější, než ve skutečnosti jsou. Klient má pocit, že bere v uvozovkách jenom nějaké prášky, ale i to již může znamenat zdravotní problém, zejména do budoucna. Nebo nepovažuje za důležité sdělit, že se v minulosti léčil s nějakým z jeho pohledu zanedbatelným zdravotním neduhem, ale i to se mu může v momentě pojistné události vymstít," varuje analytik životního pojištění společnosti Partners Pavel Krejčík. Platí tedy, že při uzavírání smlouvy je lepší pojišťovně sdělit i nepodstatné drobnosti, než něco vynechat.

Další chybou při sjednávání pojistné smlouvy je nesprávné určení takzvané rizikové skupiny. To, když klient správně neuvede povolání nebo třeba svou zájmovou sportovní činnost. Na toto je přitom třeba myslet i v průběhu trvání smlouvy. Pokud má klient například sjednanou smlouvu, v níž je vedený jako administrativní pracovník, ale po čase změní profesi a začne třeba provádět výškové práce, musí to pojišťovně nahlásit.

Pojišťovna mu sice zvýší pojistné, ale zase bude krytý na sto procent. Což je jistě lepší, než kdyby to neudělal, protože v okamžiku pojistné události by mu pojišťovna mohla krátit pojistné plnění, protože údaje v jeho smlouvě by se rozcházely s reálnou skutečností.

Být maximálně otevřený

Zkušenosti ukazují na to, že pojišťovny v drtivé většině případů pojistných události odhalí jak nepravdy uvedené klientem, tak využijí i každé významnější nesrovnalosti v jím udaných údajích ve svůj prospěch.

Pojišťovny si mohou vyžádat veškeré zdravotní informace, mohou požadovat výpis ze zdravotní pojišťovny a podobně. Prověřování klienta ze strany pojišťoven přitom začíná již při samotném vstupu do pojistky. Zástupci pojišťoven mohou nahlížet do zdravotních zpráv budoucích klientů a mají-li třeba málo informací, mohou ze zákona vyžádat další.

„V zájmu klienta tedy je s pojišťovnou úzce spolupracovat a být k ní maximálně otevřený. Řádně a pravdivě jí doložit všechny potřebné informace o svém zdravotním stavu i o sobě samém a to nikoli z důvodu, aby jí usnadnil práci, ale aby minimalizoval riziko, že v momentě pojistné události, mu pojišťovna takzvaně odmítne plnit," uzavírá Pavel Krejčík.