V čem je problém? V Česku nyní pracuje v různých chráněných dílnách a dalších firmách zhruba 65 tisíc lidí se zdravotním hendikepem. Na rozdíl od zdravých pracovníků obvykle nemohou pracovat tolik, někdy zvládnou pouze třetinový nebo ještě menší pracovní výkon.
Zaměstnavatelé jim i za něj přesto musí platit přinejmenším minimální mzdu. Stát však firmám tyto prostředky není ochoten dorovnat, peníze proto společnosti musí doplácet ze svého a mnohé se bojí, že budou zdravotně znevýhodněné pracovníky muset propouštět.

Zatímco minimální mzda od ledna činí 16 200 korun, příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením dosahuje nanejvýš 14 600 korun. „Zaměstnavatelům by hodně pomohlo, pokud by příspěvek dorovnal výši minimální mzdy, tedy 1600 korun na zaměstnance,“ uvedl místopředseda Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených Josef Šulc. Přinejmenším po dobu několika příštích měsíců ale na tyto peníze bude muset zapomenout.
Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdí, že kvůli rozpočtovému provizoriu zatím příspěvek nelze zvýšit. „Pokud to stav veřejných financí umožní, bude problematika zvýšení příspěvku řešena ve druhé polovině roku 2022,“ řekla Deníku mluvčí ministerstva práce Eva Davidová. Resort již loni podle ní navrhl dvě varianty zvýšení příspěvku; buď o tisíc korun, anebo aspoň o šest stovek. „V současné chvíli je však legislativní proces týkající se tohoto návrhu pozastaven,“ přiznala.
Na vzniklou situaci si stěžují také zástupci zdravotně postižených. „Bylo by lepší, kdyby byl nějaký pravidelný způsob valorizace toho příspěvku, ale to chce celkovou, poměrně rozsáhlou novelu systému podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením,“ řekl Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením.
Zejména by se podle něj měl změnit přístup k zaměstnávání lidí, kteří jsou schopni vyvíjet pouze velmi malou produktivitu práce. „Možná by mohli být zaměstnáváni jiným způsobem než přímo v dílnách, kde se očekává určitý výkon, a to tak, aby ten zaměstnavatel nezkrachoval,“ konstatoval Krása.

Zaměstnavatelé věří, že se jim společně s vládou podaří najít rozumné řešení, které by pomohlo jim i zaměstnancům. „Doufáme, že se nám s novou vládou, se kterou jsme obnovili jednání v pracovní skupině na ministerstvu práce a sociálních věcí, podaří najít shodu, která by mohla vést k systémové změně,“ prohlásil Šulc.
Připomněl, že pokud náklady na zaměstnávání člověka s postižením činí ročně 175 200 korun, na nezaměstnaného stát ročně vynaloží 380 tisíc korun. „Pokud tyto lidi propustíme, můžeme si tedy snadno spočítat, kolik za ně stát bude platit,“ dodal.
Zaměstnavatelé zdravotně postižených: Všechno, co vyděláme, jde do výplat
Místopředseda Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených Josef ŠulcMístopředseda Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených Josef Šulc se obává, že členské firmy budou muset postižené lidi propouštět. Nemají dost peněz, aby jim platily minimální mzdu, i když jejich výkon bývá oproti zdravým jen třeba třetinový. Stát minimální mzdu zvýšil, příspěvek na zaměstnání postižených ale ne.
Proč se zvýšila pouze minimální mzda, ne však také příspěvek pro zaměstnávání zdravotně postižených pracovníků?
Příspěvek se nezvýšil zřejmě z toho důvodu, že není nijak automaticky valorizován, protože to není uzákoněno. Už nějakou dobu se snažíme o to, aby se to takzvaně navázalo, ale problém je v tom, že jej vlastně není na co to navázat. Minimální mzda je vyhlášena vládou, takže se každý rok může změnit, v podstatě podle toho ‚jak se kdo vyspí‘. Když si na vládě řeknou, že je potřeba zvýšit minimální mzda, tak se prostě zvýší.
Upozorňujete na to, že se některé firmy obávají, že budou muset postižené lidi propouštět. Kolik peněz na jednoho pracovníka byste potřebovali, aby se propouštět nemuseli?
Ideální by bylo, aby příspěvek jako dříve dorovnával minimální mzdu, protože my ji musíme zaplatit zaměstnancům. Od roku 2012 osoby se zdravotním postižením v 1., 2. i 3. stupni invalidního důchodu mají nárok na minimální mzdu, ať je jejich produktivita práce sto anebo jen deset procent. I když je tedy produktivita takového člověka na dvaceti či třiceti procentech, což není u lidí, které zaměstnáváme, vůbec nic výjimečného, tak musíme na jejich práci nějakým způsobem doplácet.
Jaká částka to obvykle bývá, když minimální mzda od ledna činí 16 200 korun?
Výše příspěvku je maximálně 14 600 korun. Zaměstnavatelům by hodně pomohlo, pokud by příspěvek dorovnal výši minimální mzdy, tedy 1600 korun na zaměstnance.
Jste ředitelem v brněnské společnosti Šance distribution, kde lidé s hendikepem pracují. Budete muset propouštět?
Naše firma je malá, zaměstnává jen asi deset lidí, takže přímo u nás to hrozí snad jen jednomu člověku. Ale jakožto Asociace zastupujeme více než 130 subjektů, z nichž některé zaměstnávají i přes tisíc lidí. Problém je v tom, že systém je takový, že pokud lidí propustíme mnoho, tak nám stát odebere takzvaný statut zaměstnavatele na chráněném trhu práce a přijdeme tedy o možnost si o ten příspěvek vůbec zažádat.

Situace je tedy neúnosná už delší dobu?
Už dva roky trvá stav, kdy vše udržujeme na úkor investování do firmy, které je samozřejmě při podnikání stále potřeba, ať už na opravy, tak na rozvoj firmy nebo i do zaměstnanců samotných. Musíme ale šetřit. Všechno, co vyděláme, jde do výplat, abychom nemuseli tyto lidi propouštět.
Nevyplatilo by se tedy státu dát pár stovek na zvýšení příspěvku, než aby platil tisíce za tyto lidi, kdyby o zaměstnání přišli?
Samozřejmě. Když si spočítáme náklady na jednoho člověka, kterého zaměstnáváme, tak podle současného příspěvku můžeme za rok dostat až 175 200 korun. Náklady na jednoho nezaměstnaného ale ročně činí 380 až 400 tisíc korun. Pokud tyto lidi propustíme, můžeme si tedy snadno spočítat, kolik za ně stát bude platit.
Kolika lidí se nyní vyplácení příspěvku týká?
Takových lidí je nyní v Česku zaměstnaných asi 65 tisíc. Kromě toho úřady práce dlouhodobě evidují kolem 38 tisíc lidí v 1. a 2. stupni invalidního důchodu, kteří jsou ale nejspíše z různých důvodů nezaměstnatelní, neboť se tento počet už asi deset let nemění.