Vydávání encyklopedií je náročný podnik, vyžadující sladění práce stovek vědců, literátů i redaktorů, a to ještě v horizontu desetiletí. V podmínkách rozhádané české společnosti konce 19. století to bylo obzvlášť obtížné. Jan Otto svůj projekt pojal jako podnikatelský čin - soustředil se na organizační záležitosti a na to, aby slovník vydělával.
Dílo přicházelo na trh po jednotlivých sešitech a bylo hned distribuováno do knihkupectví, ale třeba i do kaváren. První sešit v nákladu 40.000 výtisků byl okamžitě vyprodaný a mimořádný zájem trval po celou dobu vydávání.
Četba slovníku tehdy představovala image lepších lidí. Součástí projektu byl také prodej miniencyklopedií Ottův kapesní slovník naučný a Ottův malý slovník naučný, stejně jako stojánků, speciálních knihoven a dalšího zboží.
close
zoom_in
Vydávání slovníku trvalo od ledna 1888 až do roku 1908, první díl stál 28 krejcarů. Sedmadvacet dílů obsahovalo na 29.000 stran a bezmála 150.000 hesel. Není to o moc méně, než mělo jedenácté vydání Encyclopaedie Britannicy, dokončené zhruba ve stejné době. Hesla byla doplněna pěti tisícovkami ilustrací.
Z přibližně 1100 autorů a spolupracovníků se téměř 200 konce projektu nedožilo. Navíc v rychle se měnící době mnohá hesla zastarala ještě před vydáním posledního dílu. Už v roce 1909 proto Otto vydal Dodatky obsahující další hesla.
Profil Jana Otta
Slavný nakladatel se narodil 8. listopadu 1841 v rodině venkovského lékaře. Vyučil se tiskařem, pak pracoval jako účetní v tiskárně. Po sňatku získal od tchána Jaroslava Pospíšila tiskárnu. Zprvu se však soustředil na prodej knih a roku 1874 si otevřel knihkupectví přímo v centru dění, na Václavském náměstí.
V roce 1883 se s celým podnikem přesunul na Karlovo náměstí. Postupně u něj převládl zájem o nakladatelskou činnost. Svět se totiž na sklonku 19. století se měnil před očima, a jediné médium, které o tom umělo informovat, byl potištěný papír.
V Praze tehdy existovalo několik velkých vydavatelských domů - Vilímek, Štorch, Topič a další. Otto se rychle dostal do popředí a jeho podnik byl pokládán za centrum intelektuální elity.
V roce 1891 už katalog nakladatelství nabízel více než 500 titulů světové a české literatury, lidovou četbu, cestopisy, slovníky i vědecké publikace. Vycházela tu také řada periodik, například velmi populární Světozor.
Otto pracoval i v několika kulturních komisích, účastnil se politického života, předsedal správní radě Živnostenské banky a od roku 1912 byl členem Panské sněmovny.
A přitahovaly ho dlouhodobější nakladatelské projekty, vydal mnohosvazkový Brehmův život zvířat či sebrané spisy několika autorů, včetně Shakespeara. A od počátku 80. let se začal zabývat myšlenkami na velký encyklopedický slovník, shrnující úroveň tehdejšího vědění.
Na tomto projektu zprvu spolupracoval s T. G. Masarykem, za necelé dva roky se však rozešli, mimo jiné i kvůli sporu o pravost Rukopisů, který redaktory díla rozdělil na dva nesmiřitelné tábory.
Po Ottově smrti se jeho podnik změnil ve společnost s ručením omezeným, ve vedení působil i jeho zeť Karel Mádl.
Vydávali Ottův slovník naučný nové doby, první sešit vyšel v roce 1930, brzy se ale dostali do finančních potíží a museli od projektu ustoupit. Převzalo jej nakladatelství agrární strany Novina, kterému se povedlo vydat několik dílů i během druhé světové války.
Definitivní konec přišel po válce, kdy se nakladatelství Novina zmocnili komunisté. Takzvaný Oťas se však v podobě reedic prodává dodnes, vychází také na CD a lze jej najít na internetu.
