„Hnusně. Klidně to tam napište. Platím dvanáct tisíc inkaso, tady v Praze. Jdete si koupit pečivo, mléko a máslo a necháte tam přes sto korun, to je hanebné. Ceny rostou neúměrně tomu, co nám přidávají,“ říká.
Nejhůře jsou podle ní na tom právě pražské důchodkyně, které jako ona ovdověly a vysoké náklady v metropoli musí táhnout ze svého nízkého důchodu. „Po manželovi jsem zdědila barák, který při dnešních vysokých cenách ani nemohu pořádně vytopit, natož, abych na něm něco dala opravit,“ vypráví.

Vysoké ceny potravin řeší tak, že si chodí třikrát týdně pro levné obědy do blízké školní jídelny. „Dávají tam velké porce, takže si to rozdělím na dva dny, takhle mi to vystačí až do soboty a v neděli si uvařím sama,“ líčí.
Některá jídla si musí odepřít. „Když jdu sem do kavárny, tak si nedám moučník, ale, jak vidíte, přinesu si s sebou banán, který mi dali v jídelně,“ dodává.
Výchovné ji potěšilo
O tom, že by přesluhovala a pracovala i v důchodovém věku, neuvažovala. „Já už jsem se napracovala dost. Celý život jsem makala, odváděla řádně daně, takže bych řekla, že jsem si na ten svůj důchod za ty roky vydělala. Tak ať mi teď neříkají, že mi platí penzi mladí a že my jsme příživníci,“ rozčiluje se paní Jitka.
Na Fialovu vládu se hodně zlobí, ale potěšilo ji výchovné. „To mi přišlo správné, že se matkám, které vychovaly děti, daly peníze. Jednak se státu postaraly o nové plátce daní a jednak se aspoň malinko snížil ten nespravedlivý rozdíl mezi ženským a mužským důchodem,“ konstatuje důchodkyně.

Říká, že ženy to mají podle ní vždycky těžší: braly mnohem nižší plat, měly problém se vrátit do zaměstnání po mateřské, do toho se ještě musely starat o děti a domácnost a nyní, když ovdoví, nevystačí kvůli nízkému důchodu s penězi. Pak již odchází na hodinu angličtiny. „Tyhle kurzy už také zdražily, ale na ně si chci vždy ušetřit. To se radši ošidím na jídle. Nechci totiž zblbnout,“ uzavírá.