Předcházet vzniku zbytečného odpadu se snaží Robert Kautz. V Jeseníku provozuje bezobalový obchod. Zatímco o tomto fenoménu je slyšet několik posledních roků, on prodej bez obalu praktikuje už dvě desetiletí.

„Jsem pro přírodu od malička. Věnoval jsem se horolezectví, pět let jsem pracoval v Tatrách. Viděl jsem tuny odpadků, které jsme sbírali. Pochopil jsem, že společnost může vydat různé zákony a recyklovat, ale že nejekologičtější je takový odpad, který se nevyrobí,“ popisuje šedesátiletý muž, jak se k dnes tak propagovanému fenoménu už před lety dostal.

Jak to funguje?

Jak bezobalový prodej funguje? V běžném obchodě se zboží prodává zabalené. Zákazník si jej koupí, zkonzumuje a obal vyhodí. V bezobalovém obchodě se však komodity nachází ve velkých nádobách. Zákazník si přinese vlastní sáčky či nádoby, do kterých si odměří požadované množství. Takové obaly používá opakovaně. V jesenické prodejně sáčky pro případ nouze sice jsou, za každý ovšem musí zákazník nově zaplatit pětikorunu.

Jenže i zboží pro bezobalový prodej je nutné v nějakém obalu do prodejny dovézt. Není celý systém jen hra a „natírání nazeleno”? „Nic není ideální a nebude,“ reaguje na mou poznámku Robert Kautz. „Většina velkoobjemových obalů je recyklovatelných. Já nutím i moje dodavatele, aby se takto chovali. U některých firem je to oříšek. Vychovávám, ale své zákazníky, že oni ovlivňují situaci na trhu. Pokud neekologicky zabalené věci nebudou kupovat, dotyčná firma je nemůže vyrábět, protože nebude mít odbyt,“ popisuje Robert Kautz.

Sám nepřemýšlí, zda je pro něj prodej bezobalovou metodou náročnější než konvenční.

„Nehledám, co je jednodušší či komplikovanější, ale zda to dává smysl,“ poznamenává.

V Jeseníku Robert Kautz působí pět let. Když jsem jeho prodejnu v poslední době navštívil, nikdy jsem v ní nebyl sám. Potvrzuje, že počet zájemců o tento typ nakupování roste. Je prý i poznat, když se v televizi začne hovořit například o problému plastů v oceánech.

„Musí se ale udělat daleko víc, aby se tyto záležitosti dostaly do povědomí lidí,“ dodává Robert Kautz.

Do masa nepůjdu

V krámku poblíž autobusového nádraží lze do vlastních obalů nakoupit obiloviny, luštěniny, ale také koření, sušené ovoce, sladkosti nebo oleje.

„Do masa nepůjdu. Museli bychom mít jiné hygienické podmínky, které tu nejsme schopni zabezpečit. Nyní ale jednáme o prostoru naproti. Rádi bychom tam otevřeli jídelnu nebo tento obchod rozšířili,“ odkrývá budoucí plány propagátor prodeje bez obalů.