Nejlepší farma v Česku. U Cihlářových včely bzučí od rána do večera

Práce je i v zimě

Cihlářovi chovají včely v tenkostěnných úlech z borovice vejmutovky. A protože jim záleží na kvalitě vyráběných produktů, jednou z jejich prvních investic bylo vybudování veterinárně schválené medárny a stáčírny medu. Provoz je pod stálým veterinárním dozorem a odpovídá normám EU. Dělají se tu hlavně jednodruhové medy z ovocných stromů, řepky, akátu, hořčice, lípy a slunečnice.

 „Abychom byli schopni tyto medy získat, kočujeme se včelstvy za snůškou až do vzdálenosti 30 kilometrů od farmy. Včelstva máme umístěna na několika kočovných stanovištích, ze kterých se v podletí převážejí na zimoviště,“ popisuje Petr Cihlář s tím, že nikdy nenastala situace, kdy by chtěli včelaření nechat. Dokonce ani v době, kdy řádila varoáza, onemocnění, které decimovalo včelstva po celé České republice.

Kristýna Vaňková je 17letá závodnice, na čtyřkolkách poráží i dospělé muže

I když se to nezdá, práce je na farmě celoročně, dokonce i v zimě, kdy se Cihlářovi věnují hlavně obchodu. Největší zájem o med je totiž v podzimním a zimním období. Dále se vyrábějí nové úly (nástavky, střechy, dna, rámky), opravují se poničené úly, na statku se rekonstruuje, co je potřeba. Pořád je co dělat.

„Nejdrsnější období ale máme od dubna do srpna, kdy je potřeba zkontrolovat včelky po zimě, vytvořit nové oddělky (buď na prodej, nebo na posílení slabších včelstev), kočuje se se včelstvy za snůškou (řepka, akáty, lípa, slunečnice) či za opylovací činností (ovocné sady). Dvakrát až třikrát za sezonu se vytáčí med a nakonec se léčí a krmí včely na zimu. Jelikož máme i polnosti, tak musíme včelky skloubit s pracemi na poli, se žněmi a podobně. Jak trošku poleví práce ve včelách, tak nastupuje činnost spojená s odbytem medu,“ popisuje Jana Cihlářová.

Med s chilli i kávou

Kromě klasického medu mají Cihlářovi v nabídce i další medové speciality. „Chtěli jsme nějakým způsobem využít jarní medy, kterých je největší množství. U nich je možné med takzvaně napastovat – v průběhu krystalizace s medem mechanicky mícháme, přičemž vznikne jemně krystalický med, který nestéká a dobře se maže, vysvětluje Petr Cihlář

„Do pastovaného medu přidáváme různé ingredience, například zázvor, skořici, chilli, rakytník, lesní malinu, višeň s arónií… Nabízíme i kávu v pastovaném medu a Medový čokomls, což je kakao v pastovaném medu. Do akátového medu nakládáme ořechy a máme i vanilkový lusk zalitý medem. Recepty na nové medové pochoutky se rodí postupně, metodou pokus omyl,“ směje se.

Kutná Hora patří sprejování: jako legálnímu umění

Kolik medu snědí sami Cihlářovi spočítáno nemají, ale snídají ho každý den. „Já jím třeba jenom květové medy. A sice ty pastované, protože nemám rád, když mi teče med z rohlíku na ruce. Ale Češi chtějí tekutý med s jiskrou. Přitom když med vytočíme, do tří dnů je tvrdý jako beton. Je to tím, že je v něm jen 17 procent vody, je to vlastně suchá potravina. Abychom ho zase ztekutili a mohli ho dát do skleniček, musíme ho šetrně zahřát pomocí speciálních spirál,“ říká včelař.

Zákazníky včelařství z Kopeče jsou lidé, kteří si med kupují přímo na farmě nebo přes e-shop. Do žádných obchodních řetězců med nedodávají. Něco prodávají i do menších krámků a trhovcům.

„Kromě prodeje medu se věnujeme chovu a prodeji oddělků, malých nových včelstev, pro včelaře. Dále provozujeme opylovací činnost pro sadaře. Pro vlastní potřebu vyrábíme také včelí vosk, který se ve formě mezistěn (nových pláství) vrací zpět do úlů,“ doplňuje Petr Cihlář.

Z generace na generaci

Loni v prosinci získala včelí farma rodiny Cihlářových ocenění Farma roku 2017. Tento titul uděluje každý rok Asociace soukromého zemědělství ČR. „Členství v Asociaci nám dalo pocit ukotvení, konečně jsme se ocitli ve společnosti podobně smýšlejících lidí, s podobnými osudy, problémy i radostmi. To, že jsme vyhráli titul Farma roku 2017, nám určitě pomohlo v tom, že jsme si uvědomili, jaký kus práce máme za sebou,“ vysvětlují manželé Cihlářovi.

Tomáš Klus: Spolu vše zvládneme, ale je třeba mluvit. Věřím, že pravda vítězí

„Je to obrovské zadostiučinění a ohodnocení za ta léta dřiny a odříkání v začátcích hospodaření. Jsme moc rádi, že s námi mohli být při předávání ceny na pódiu Divadla ABC rodiče a v hledišti mnoho našich nejbližších příbuzných,“ shodují se.

Díky té zmíněné dřině je jejich farma soběstačná. Dotace využívají stejně jako ostatní zemědělci pouze na pole. Med jako komodita je bohužel vyřazen z Programu rozvoje venkova, a včelaři tak nemohou čerpat podporu, která by jim mohla pomoci vybudovat lepší provozovny.

Hospodářství je rodinné, a tak na něm pracuje celá rodina, včetně Honzy (2001) a Matěje (2008), synů manželů Cihlářových. „Je to u nás stejné, jako to bývalo dříve. Pracují a žijí tu pospolu nejmladší i nejstarší generace. Děti vidí, že když je vůle, píle a pracovitost, tak se dá dosáhnout toho, co si člověk usmyslí,“ je přesvědčená Jana Cihlářová.

Takže to vypadá, že je tu velká naděje, že o budoucnost farmy bude postaráno. „Základem soukromého hospodaření je předávání gruntu potomkům. Není to o tom, že něco vybudujeme a pak to se ziskem prodáme. Bereme to tak, že máme ten náš statek na pár let vypůjčený, abychom ho spravovali, pozvedli a pak předali dál. Snad se nám to v budoucnu podaří… Uvidíme, co čas přinese,“ uzavírá.

Podsládková Klára Chudá: Každý z pivních národů má svůj poklad