Úřad práce přitom často lidi zaměstnané v šedé ekonomice odhalí poměrně snadno. Po šesti měsících mezi nezaměstnanými totiž musejí odpracovat aspoň dvacet hodin měsíčně v rámci veřejné služby. Jinak jim poklesne příspěvek na živobytí od státu až o 1200 korun.

„Pokud někdo odmítne veřejnou službu, je to pro nás určitý signál,“ konstatovala generální ředitelka Úřadu práce Kateřina Sadílková. Jinými slovy tito lidé mohou odmítnout proto, že musí chodit jinam. „S prokazováním nelegálního zaměstnávání je to ale složité, protože když chceme podat podnět na inspekci práce, musíme jmenovat konkrétního zaměstnavatele,“ dodala s tím, že ten se jen těžko zjišťuje.

Nejsou lidi

Veřejná služba v Česku v současné podobě funguje třetím rokem. Podle zákonodárců, kteří ji před časem zavedli, má u nezaměstnaných udržet pracovní návyky a dát jim možnost si přivydělat. Pokud totiž odpracují měsíčně třicet hodin, příspěvek na živobytí jim naopak o 605 korun měsíčně vzroste.

Jenže i tak lidí, kteří ji vykonávají, ubývá. Z jedenácti tisíc míst je obsazených jen 2700. Je tak převis nabídky nad poptávkou. „Prvním důvodem je dobrá ekonomická situace,“ konstatoval náměstek ministryně práce Jiří Vaňásek. Počet lidí bez práce totiž klesá.

Podobně ubývá i nezaměstnaných, kteří pracují na takzvaně veřejně prospěšných pracích. To je další z možností, jak si mohou nezaměstnaní přivydělat, výše odměny zde může dosáhnout i minimální mzdy. Často se přitom jedná o úklid veřejných prostranství nebo jiné pomocné práce. Loni se veřejně prospěšných prací zúčastnilo šestnáct tisíc lidí, o tři tisíce méně než v roce 2017. Obce tak musejí na tyto činnosti daleko častěji hledat běžné zaměstnance.

Neziskové organizace veřejnou službu kritizují s tím, že ke snížení příspěvku často dochází nahodile, nepředvídatelně a nespravedlivě. Záleží prý na tom, kde je nezaměstnaný evidován.