Kliknutím zvětšítePřišlo totiž jen pár dní po prezidentských volbách, kde uspěl současnou vládou podporovaný Petr Pavel. Neočekává však, že by návrh nešel cestou pandemického zákona, který nakonec musel Parlament ČR schválit až napodruhé, kdy proti paragrafu byli i senátní zákonodárci pod značkou pětikoalice. Záhadný však zatím dle něj zůstává postoj nově zvoleného prezidenta. V otázce prezidentských voleb pak „ocenil“ vládu za to, že s nepopulárním krokem přišla až po nich. Nedala tak munici Babišovým marketérům.
Politolog Jan Květina.Jak vnímáte načasování tohoto kroku, kdy s mimořádnou valorizací penzí vyrukovala vláda těsně po prezidentských volbách?
Načasování v tomto ohledu bezpochyby není náhodné, neboť vláda Petra Fialy musela záhy po svém jmenování upravit tradiční povolební strategii, jež velí, že zásadní a hluboce systémové změny je žádoucí činit pokud možno ihned v první polovině funkčního období, zatímco s blížícími se dalšími volbami je nezbytné postupně „sundávat nohu z plynu” a soustředit se spíše na populárněji vyhlížející kroky. Oproti tomuto klasickému scénáři byla Fialova vláda od začátku konfrontována s mimořádnými okolnostmi, jakými jsou rusko-ukrajinská válka i související energeticko-ekonomická krize, jež vyžadovaly okamžitá řešení suplující svým rozsahem a závažností právě ony ostatní systémové plány včetně tolik vzývané reformy důchodů. Vezmeme-li navíc v potaz, že loňský rok byl pro stávající vládu velmi důležitý s ohledem na několikeré volby – nejprve senátní a obecní a následně i vrcholící kampaň před volbami prezidentskými, bylo zřejmé, že vládní strany nechtěly riskovat a „čeřit vodu” příliš razantními či kontroverzními kroky, neboť za situace, kdy Andrej Babiš nejprve na podzim vyzýval voliče, aby vnímali komunální i senátní volby jako referendum o vládě, byl výsledek těchto voleb v symbolické rovině velmi důležitý – právě proto, aby vládní strany mohly následně argumentovat, že přes všechny krize mají i nadále silný mandát od voličů, aby se mohly pustit do systémovějších reforem.
Kdyby s tím přišla vláda dříve, o čemž se i debatovalo, mělo by to dopad na zvolení Petra Pavla?
Ačkoliv pozice Petra Pavla byla (a zjevně nadále i bude) poněkud ambivalentní, když na jedné straně sjednocoval hlasy vládního tábora s antibabišovským motivem, ale na druhé straně odmítal nálepku provládního kandidáta a naznačoval, že v některých ohledech není s kroky vlády spokojen, bylo zjevné, že Fialova vláda nechce riskovat příliv hlasů pro Andreje Babiše coby prezidentského kandidáta. Ten by mohl nastat, kdyby se Babišův marketingový tým mohl před druhým kolem chytit silného sociálního tématu jako například právě „ožebračování seniorů”. Připomeňme v tomto ohledu skutečnost, že výsledku Petra Pavla výrazně nahrála skutečnost, že marketingu Babišova týmu poněkud docházela funkční kontroverzní témata a s nimi i dech. Vezmeme-li nicméně v potaz rozdíl, jakým Petr Pavel nad Andrejem Babišem ve druhém kole zvítězil, nedomnívám se, že by spuštění debaty, respektive konkrétních vládních kroků ještě před volbami, jejich výsledek nějak fatálně zvrátilo, ale jak jsem již naznačil, znamenalo by to patrně nepříjemnou komunikační komplikaci, jež by proměnila zejména průběh kampaně.
Jan Květina je vedoucí Oddělení moderních transnacionálních a intelektuálních dějin
Pokud návrh projde ve sněmovně, je na řadě ještě Senát ČR. I zde se v nedávné minulosti, v otázce pandemického zákona, ukázalo, že vládní pětikoalice nemá v druhé komoře na růžích ustláno. Může se opakovat podobný scénář jako v případě pandemického zákona?
Rozhodně je třeba konstatovat, že Senát jakožto horní komora parlamentu volená jiným volebním systémem než Poslanecká sněmovna nefunguje automaticky jako prodloužená ruka vlády či sněmovny, a to ani za situace, kdy vládní strany disponují v Senátu většinou. Vzhledem k tomu, že kandidáti do Senátu nevstupují do politiky obvykle jako „čistí straníci” – tedy jako lidé na kandidátní listině konkrétní strany, jež například právě v případě poslaneckých voleb do značné míry rozhoduje o tom, kdo z kandidátů bude nasazen na kterém místě – nýbrž jako silné osobnosti s výraznou regionální podporou, odvíjí se od této jejich vlastní pozice i jejich postoje a hlasování v Senátu. Jestliže totiž strana (jako v případě poslaneckých mandátů) nemůže implicitně argumentovat, že je dotyčný senátor držitelem mandátu právě díky ní, neboť situace je mnohdy opačná (tedy že daná strana získala senátorský post díky popularitě dotyčného úspěšného senátorského kandidáta), nastavují senátoři „své” straně čas od času určité zrcadlo právě tím, že při senátním hlasování vyjádří nesouhlas s aktuální politickou linií vladních stran.
Může se tak opakovat debakl v podobě pandemického zákona?
S ohledem na aktuální složení Senátu, v němž v řadách vládních stran dominují spíše výrazně pravicově orientované a mnohdy silně konzervativní osobnosti, bych nicméně zásadní komplikace při hlasování neočekával. Zatímco znění pandemického zákona bylo kontroverzní zejména s ohledem na otázku posilování pravomocí státu, v čemž řada pravicových konzervativců spatřuje nebezpečné oklešťování svobody a protiústavní kroky, aktuální sporná úprava valorizace je spíše tematikou sociální solidarity a je otázkou, do jaké míry právě toto téma může u vladních senátorů rezonovat…
Jestliže se budeme držet premisy, že nakonec sněmovna uspěje a zákon třeba i po přehlasování Senátu prosadí, jak vidíte postavu budoucího prezidenta Petra Pavla? Podepíše novelu, nebo to bude první obláček na zatím blankytném nebi ve spojení pětikoalice a „jejího“ kandidáta na prezidenta?
Reakce budoucího prezidenta Pavla se těžko odhaduje, a to zejména s ohledem na skutečnost, že vítězný kandidát se doposud neujal úřadu a jeho politická orientace i preferované ideologické směřování zůstávají spíše v rovině dohadů. Z dosavadních kroků nastupujícího prezidenta po jeho zvolení nicméně můžeme vyčíst dvě dominantní tendence: jednak skutečnost, že Pavel evidentně hodlá být velmi aktivním prezidentem, čímž patrně naváže na své předchůdce a nespokojí se jen s rolí symbolického reprezentanta, a jednak i snahu nebýt značnou částí veřejnosti vnímán jako jednoznačný kandidát vládních stran a tím i „poslušný kývač” Petra Fialy. Obě tyto tendence mají svou logiku, neboť jestliže Pavel v předvolební kampani i po volbách prohlašoval, že hodlá společnost sjednocovat, je jasné, že se bude muset ostře vymezovat vůči těm krokům, kterým budou skalní přívrženci aktuální vlády fandit, ale stoupenci opozice – zejména hnutí ANO a SPD – jimi budou opovrhovat.
První na řadě v této souvislosti tak může být právě valorizace důchodů…
Přesně tak. Ostatně o tom svědčí i aktuální Pavlova slova, že o daném tématu bude chtít s ministrem Jurečkou mluvit, neboť zatím neshledal, že by tento krok byl jediný možný a tudíž nezbytný. Navíc je třeba vzít v potaz i extrémně mesiášskou roli prezidenta, kterou česká politická tradice této funkci přiděluje, s čímž se samozřejmě pojí zcela přehnaná očekávání určité části společnosti, že prezident bude ten, kdo se bude bít za jejich konkrétní zájmy a požadavky – ostatně v kampani bylo zřejmé, že Petr Pavel na tuto hru přistoupil, neboť dobře věděl, že její odmítání by mu hlasy spíše ubíralo. Jestliže ale v kampani vítězný kandidát vyjadřoval ochotu jezdit i nadále za lidmi do regionů a starat se o jejich každodenní problémy, je zjevné, že nemůže automaticky připojit podpis k vládní změně, která citlivě zasáhne ohroženou skupinu populace v podobě seniorů – tím samozřejmě neříkám, že je jisté, že Pavel zákon nepodepíše, ale očekával bych, že bude vystupovat jako kritik novely, který bude usilovat o širokou společenskou diskuzi.
I s ohledem na právě diskutovanou revizi důchodů, jak si podle vás stojí v očích veřejnosti česká vláda a její předvolební sliby, kdy se už nyní také mluví o změnách v daňovém systému?
Vláda Petra Fialy byla od začátku vystavena souhře mimořádných okolností ať už v podobě dozvuků covidové éry, tak zejména dopadům rusko-ukrajinské války a probíhající energeticko-ekonomické krize, jež přirozeně vládě notně svazovaly ruce. Vládní strany tak byly nuceny odkládat plánované systémové změny z vlastního programu na dobu, kdy bude situace přece jen o něco stabilizovanější. Tím ovšem vládu nelze zbavovat odpovědnosti, neboť obraz vlády v očích veřejnosti komplikuje celá řada dalších faktorů, mezi něž patří zejména určitá děděná představa o konzervativním jádru ODS jako výrazných zastáncích pravicového individualismu, jimž jsou témata sociální solidarity a účelné podpory nízkopříjmovým vrstvám cizí. Je samozřejmě otázkou, do jaké míry je tento děděný obraz spravedlivý a do jaké míry je naopak živen marketingovou linií opozice zdůrazňující „asociální” rysy vládního programu. Faktem nicméně zůstává, že to byla právě ODS, která spolu s ANO a SPD ještě v období předcházející vlády Andreje Babiše odsouhlasila snížení daní, jež přirozeně následně zkomplikovalo finanční akceschopnost státu a již v době přijetí bylo kritizováno, že de facto pomáhá bohatším příjmovým vrstvám a nikoli těm nejohroženějším. S tím koneckonců souvisí i možné ohlasy a dopady aktuální úpravy valorizace důchodů, neboť ačkoliv je neoddiskutovatelné, že ekonomika je v krizi a stát potřebuje šetřit, je v politické rovině pochopitelně velmi kontroverzní otázkou, na kom a jak má být šetřeno prioritně a zda má toto utahování opasků silně zasáhnout sociálně nejcitlivější vrstvy společnosti – v tomto ohledu seniory. Vláda samozřejmě může argumentovat, že stávající systém valorizace je vůči důchodcům nespravedlivý, neboť rozevírá nůžky mezi bohatšími a chudšími seniory, ale pak je otázkou, zda vůči tomuto rozevírání skutečně pomůže jednorázové ad hoc pozastavení valorizace a zda není třeba konečně realizovat důslednou systémovou a konzistentní reformu, jež by byla dostatečně sociálně citlivá.
Lidé také často poukazují na to, že současná vláda neumí některá témata správě komunikovat s veřejností. Vidíte to také tak?
To je také výrazná slabina současné vlády, neboť slýchá-li volič ze strany opozice vytrvalé volání proti oněm „asociálním” rozhodnutím vlády, vláda na tuto kritiku doposud nenachází dostatečně pádnou a přesvědčivou odpověď.
Když byla u moci vláda Andreje Babiše, vedly nepopulární kroky k mnoha demonstracím. Je to možné i v případě valorizace důchodů?
Aktuálně se sice nedomnívám, že by úprava valorizace vedla k masivním protestům v ulicích, je ale třeba mít na paměti, že životní úroveň značné části společnosti se zhoršuje, přičemž první na ráně jsou pochopitelně právě ony sociálně nejcitlivější a nejohroženější vrstvy – v tomto případě senioři. A jestliže vláda bude pokračovat způsobem, jenž je nejen problematický v otázce sociální solidarity, ale především koncepčnosti, je pochopitelné, že hlavní opoziční síly v podobě ANO a SPD budou parlamentní jednání prezentovat primárně jako boj do posledního dechu právě za zájmy důchodců třeba i za cenu masivních obstrukcí. Je ovšem otázkou, zda za stávající situace nevznikne prostor pro vznik zcela nové – levicově-populistické platformy, jež by začala shromažďovat hlasy nespokojených a ekonomicky zbídačených občanů, z nichž se mnozí formovali do nejrůznějších protestních iniciativ již při začátku krize.
11
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
