Stanislava Komínka z Blanska návštěva indického města Agra učarovala i znechutila. Viděl majestátný Tádž Mahal, ale vidět také, jak se vyrábí boty v jednadvacátém století.

Podařilo se mu totiž dostat do několika velkých továren i malých sweatshopů na výrobu obuvi, kde si udělal obrázek o fungování globalizované ekonomiky a rychlé módě. O systému, který využívají velké obchodní společnosti jako CCC, Baťa, New Yorker nebo v Brně nedávno otevřený Primark.

V Brně se otevřel nový Primark 
OBRAZEM: Brněnský Primark otevřel. Jsem trochu sebemrskač, smál se zákazník

Světoví výrobci oděvů i obuvi totiž přesouvají výrobu do nízkonákladových zemí, především do jihovýchodní Asie. „Dělníci v těchto továrnách pracují často až za otrockých podmínek. Nemají pracovní smlouvy a žádné ochranné pomůcky. Pracují šest dní v týdnu ve dvanáctihodinových směnách, přičemž když zakázka hoří, majitel klidně zavře bránu a přinutí dělníky pracovat i několik dní v kuse. Nemají odbory, přesčasy jim nikdo neplatí a když se zraní, dostanou vyhazov. Vydělají přitom naprosté minimum, které nestačí ani na pokrytí základních životních potřeb,“ popsal Stanislav Komínek, který působil v brněnské nevládní neziskové organizaci NaZemi.

Výplata tři tisíce

Například v Bangladéši, kde se značná část do Primarku dodávaných produktů vyrábí, si podle webu Fashion Checker dělník přijde na 2 500 až tři tisíce korun měsíčně. Životní náklady na jednoho člověka přitom činí měsíčně devět tisíc.

Čtyřčlenná rodina pak k důstojnému životu potřebuje téměř sedmatřicet tisíc korun měsíčně. „Zrovna Primark přitom nepochybně má zdroje na to, aby tamním lidem životní úroveň zlepšil. Stačí si uvědomit, jaké horentní sumy platí za nájem v Olympii nebo na pražském Václavském náměstí. Proces rozdělování zisku v dodavatelském řetězci je naprosto netransparentní a naprosto, naprosto nespravedlivý. Spočítali jsme, o kolik by se musely zvýšit ceny pro koncového spotřebitele, aby tamní lidé dostávali důstojnou mzdu. V případě triček se bavíme o pár korunách za kus. To není nereálné,“ uvedla Anna Lazarová z neziskové organizace NaZemi, která se pozadím výroby textilu pro rychlou módu zabývá dlouhodobě.

Sweatshopy a továrny v indickém města Ágra.Sweatshopy a továrny v indickém města ÁgraZdroj: Se svolením Stanislava Komínka

Poukázala tak na skutečnost, že obrat Primarku v roce 2020 činil přes 162 miliard korun. Zisky pak téměř devět miliard korun. Primark se zároveň v minulých letech zavázal, že podmínky tamních dělníků zlepší.

„Zavazujeme se změnit podnikání společnosti Primark k lepšímu: Chceme dát příležitost milionům zákazníků nakupujících v Primarku po celém světě, učinit udržitelnější volby za dostupné ceny. Abychom toho dosáhli, měníme způsob, jakým se naše oblečení a další produkty vyrábí. Stanovili jsme si devět nových závazků napříč celým podnikáním s cílem snížit plýtvání s oblečením, snížit uhlíkovou stopu na polovinu a zlepšit životy lidí, kteří vyrábějí oblečení a další produkty pro společnost Primark,“ napsal v otevřeném dopise generální ředitel společnosti Paul Marchant.

Zdroj: Youtube

Aktuálně je v Primarku podle obchodního ředitele pro střední a východní Evropu Macieje Podwojského devětatřicet procent nabízených produktů recyklovatelných z recyklovaných materiálů nebo materiálů pocházejících z udržitelnějších zdrojů. „Do roku 2030 chceme, aby to bylo sto procent,“ nastínil Podwojski.

Středověký žalář

Dle Anny Lazarové však tvrzení řetězce nejsou nijak podložená. „Jsou to slova, která hezky vypadají na plakátech, ale důkazy nebo konkrétní výstupy za nimi nevidím. Jediné zlepšení, které jsme zaregistrovali, bylo zamezení dětské práce. Ale i to platí jen pro velké továrny,“ doplnila Lazarová.

Velké továrny bývají osvětlené a vybavené moderními stroji, malé dílny dodávající část produkce velkým továrnám však mají podmínky výroby mnohem horší. „Ve sweatshopech pracují i malé děti. Dostali jsme se do jedné dílny, kde pracovalo asi dvacet mladíků, z mezi nimi byly i čtyři děti mladší dvanácti let,“ zavzpomínal Komínek.

Primark v Praze otevřel. Už od rána se tvořila na Václavském náměstí fronta.
OBRAZEM: Primark v Praze otevřel. Od rána se od obchodu táhla dlouhá fronta

Tamní sweatshopy přirovnal ke středověkým žalářům: „Všude byl cítit pronikavý zápach směsi zatuchlých látek a lepidel. Sluneční světlo do místností proudí jen velmi malými okny. V jedné místnosti jsme viděli, jak desetileté děti pracují mezi odřezky kůže a polotovary bot. V další jak přitlouká hřebíčky asi šestiletý kluk, naproti němu další, jemuž odhadem nebylo ani osm let," vylíčil.

Bylo by snadné každého, kdo v Primarku nakupuje, odsoudit, že se na tomto podílí. Jenže celý problém není černobílý. Rychlá móda zkrátka dělá oblečení dostupným pro všechny sociální skupiny.

Bez ní by řada rodin neměla peníze na to, aby oblékla své děti. A byť je ve finále levnější kupovat kvalitní oblečení, které vydrží mnohonásobně déle, jednorázová suma, která by na takový nákup padla, je pro mnohé mimo jejich finanční možnosti.

Sweatshopy a továrny v indickém města Ágra.Sweatshopy a továrny v indickém města ÁgraZdroj: Se svolením Stanislava Komínka

„Ráda bych nakupovala oblečení s čistým svědomím - udržitelně, bez výčitek ohledně procesu výroby a na více než pár použití. Bohužel jako studentka si to nemohu dovolit. Stejně jako i většina Čechů, kteří vydělávají východoevropské peníze, ale nakupuje za západoevropské ceny. Primark a podobné obchody mi umožňují si koupit oblečení, když to staré už doslouží. Nicméně praxi nakupování hromad levných kusů textilu, které pak člověku jen leží ve skříni, zásadně odmítám,“ zamyslela se například medička Zuzana Fialová.

Kromě rychlé módy tak lidem s nižšími příjmy zbývá už jen nakupování z druhé ruky nebo výměna oblečení. „To je teď velmi populární. Jsou na to aplikace, přičemž v Brně také místa, kam dáte oblečení, které nepotřebujete a na oplátku si vyberete si, co se vám hodí. Vše funguje na bázi směny. Dá se tam sehnat spoustu věcí a není třeba platit ani korun,“ nastínila Lazarová.