Zkušenosti z uplatňování zákona jsou vesměs pozitivní, ovšem zejména v poslední době se z žádostí o osobní bankrot vyklubal i docela výnosný obchod.

Jako vosy se totiž okamžitě vyrojili různí insolvenční zprostředkovatelé zneužívající zoufalství lidí v nouzi a slibující vyřízení všech náležitostí.

Pochopitelně, ne zadarmo. Výše poplatku účtovaného neseriózními firmami za vypracování návrhu na osobní bankrot se pohybuje od osmi do dvaceti tisíc korun. Často jde přitom jen o pouhé vyplnění formuláře.

Zaplať, pak se uvidí

Vezmeme-li v úvahu, že ročně žádá o insolvenci neboli osobní bankrot asi 24 000 osob, lehce zjistíme, že v tomto lukrativním „odvětví" se točí stamiliony.

Přitom neziskové organizace, jakou je například i Poradna při finanční tísni, poskytují tuto službu zadarmo, advokátní kanceláře pak za polovinu uvedeného rozpětí. Zmíněné údaje vyplývají z průzkumu společnosti Provident, která v minulých měsících mapovala praktiky nepoctivých podnikatelů. Formou předstíraného zájmu oslovila 62 firem, které samy sebe označují jako „oddlužovací".

„Tyto organizace se často tváří jako poradny, za radu si ovšem poplatky účtují. A to nemalé. Ale na rozdíl od neziskových organizací, které pomáhají zadarmo. Dlužníci zaplatí v naději, že budou mít klid a že se jako po doušku živé vody jednoduše zbaví dluhů," tvrdí Martin Šváb, právník Providentu.

A skutečně, názvy domnělých spásných andělů jsou velice vynalézavé: Centrum finanční rady a pomoci, Poradna pro oddlužení, Dluhová poradna, Stop dluhům, Řešíme dluhy, Pomoc s dluhy. Ovšem pozor. Zaplacený poplatek je nevratný, a to i v případě, že insolvenční návrh u soudu neuspěje.

Takových je přitom až čtyřicet procent žádostí. Jinými slovy, ani vysoká suma zaplacená zprostředkovatelům nezaručuje, že soud bankrot konkrétní osoby skutečně vyhlásí.

Některé z oslovených společností požadují navíc kromě poplatku ještě i procento z celkové dlužné částky jako bonus, když návrh u sou- du projde.

V jednom krajním případě požadovala jistá firma kromě poplatku ještě odměnu ve výši tisíc korun měsíčně, po dobu pěti let. Žadatelka si navíc vyslechla lživý argument, že jde o zákonnou platbu.

Pět let očisty

A co se stane, když soud žádost občana o oddlužení odmítne? „V takovém případě musí dlužník věřitelům splatit všechny dluhy," odpovídá David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni. Zároveň upozorňuje na to, že osobní bankrot není vhodný pro každého. Sám proto zájemcům radí, aby k podání žádosti vůbec nedošlo a tomu se dá předejít například včasnou komunikací s věřitelem a dohodou o splátkovém kalendáři.

A už zcela na okraj ani člověk, který na základě rozhodnutí soudu čelí osobnímu bankrotu, nemá ještě vyhráno. Vždyť musí žít pět let pouze ze životního minima a veškeré příjmy poukazuje na úhradu dluhu.

Takovou duševní sílu nemá každý. Kromě toho i člověk, který už takovým pětiletým martyriem prošel, zůstává ještě dalších deset let v registrech dlužníků a jeho naděje na nový start jsou tím ztíženy.

Je proto nepochybné, že podobné životní zkušenosti je lepší se vyhnout.