Pila rodiny Kukučkových v Ostravě má pětadvacetiletou tradici a dává práci dvaceti lidem. Takové období jako letos tam ale ještě nezažili. Dřeva moc není a je drahé. „Zásoby tvrdého dřeva se tenčí, a to tak, že koncem roku nebude do čeho říznout,“ konstatuje David Kukučka, jednatel a spolumajitel pily.

Důvod je prostý, i přes vysokou cenu, ale s vyhlídkami, že určitě neklesne, se lidé zásobí. Navíc velké množství dřeva míří na export, a jsou tak přetížené limity určující, kolik dřeva je z českých lesů možné vytěžit. „Dřevo není odkud brát. Myslím však, že letošní sezonou budou mít lidé čím topit. A to i ti, kteří to nechali na poslední chvíli, protože minimum dřeva do konce roku ještě bude. Kdo jej však potřebuje, musí se zásobit okamžitě,“ říká Kukučka.

Na tvrdé palivové dřevo u něj dnes lidé čekají tři až čtyři týdny (na měkké dřevo na tesařinu týden, pozn. red.). „Pokud les prodá dražší dřevo, musíme je prodat dráž na pile. Ta funguje jako plíce. Leden až duben vydechujeme, přes sezonu se nadechujeme. Kdyby pila jednu jedinou sezonu nejela, troufám si říct, že 80 procent jich ihned zkrachuje. Nejde dotovat provoz celý rok,“ komentuje zákulisí David Kukučka, který s vidinou otevření nových těžebních limitů v příštím roce situaci tak dramaticky nevidí.

Další drahá sezona

Cena však dolů nepůjde. „Metr tvrdého dřeva nyní stojí tři tisíce korun, příští rok by to být lepší nemělo. Cena dřeva vzrostla kvůli inflaci, cenám energií a nafty. Abych dřevo z lesa dostal, potřebuju naftu, musíme ho zpracovat, na což máme obrovský odběr elektřiny, a nahoru jdou také platy, což se promítá do konečné ceny. Ta podle mě půjde dolů ve chvíli, kdy skončí ukrajinsko-ruská krize, otevřou se kohoutky a půjde dolů cena plynu,“ odhaduje muž, který zasvětil život dřevu.

A to natolik, že má i jednu velkou vychytávku. Přinejmenším v regionu neví o jiné pile, kde by lidem dřevo sušili. Běžně dodávané dřevo, které lidem náklaďák vysype u domu, čehož využívá devadesát procent lidí, je čerstvé z lesa s vlhkostí asi 65 procent. Prostorový metr stojí tři tisíce korun. Lidem však na pile Kukučkových nabízejí i strojově sušené dřevo s 12 až 13 procenty vlhkosti, jehož metr stojí 5200 korun.

Unikátní sušička

Jak docílí toho, že zatímco prostým ležením dřeva by lidé na jeho vysušení čekali dva roky, a na pile to dokážou za týden? „Sušící proces je naše výhoda. Vysypeme k obrovskému šneku s dopravníkem piliny nebo štěpku, pomocí čidel putují na dopravníku do kotle, který nahřeje vodu na 90 stupňů. Odtud jde voda do sušárny, kde se spustí ventilátory a tam odvádíme vlhkost ze dřeva ven. Takové dřevo je určeno k okamžité spotřebě na topnou sezonu,“ popisuje sušárnu Kukučka.

Největší chyba, kterou lidé u tohoto dřeva dělají, podle něj je, že jej pak nechají dlouho ležet v dřevníku, kde kvůli vzdušné vlhkosti kolem 20 procent o svou přednost přichází.

„Pokud lidé neberou sušené dřevo, rok je úplné minimum a dva roky ideál, po jakou dobu by je měli nechat sušit v dřevníku. Je však velmi malé procento zákazníků, kteří to dodržují, málokdo má tolik prostoru. Většinou dřevo koupí na jaře nebo v létě, a na podzim už s tím topí, čímž se dostanou jen na vlhkost k 25 procentům,“ vysvětluje Kukučka. Zplynovací kotle přitom potřebují vlhkost nanejvýš k 18 procentům a krby do dvaceti procent.

Těm, kdo stále mají dobře zafixovaný plyn či elektřinu, však doporučuje přejít na dřevo až ve chvíli, kdy přejdou na „válečné“ ceny. „Bohužel někteří lidé si to nedokážou spočítat,“ konstatuje Kukučka.

Jak je to s řezivem?

Zájem o řezivo je v porovnání s palivovým dřevem na Pile Jaromír Kukučka zlomkový a podle stávajících odhadů bude zájem o něj dále klesat. „Důvod je prostý – stavebnictví je v útlumu. Jednak kvůli krizi lidé nemají peníze na to, aby si brali hypotéky a stavěli domy, druhý je ten, že končí sezona. Na jaře se zase rozjede, ale silně pochybuju, že tak jako letos,“ míní Kukučka.