Například pražské farmářské trhy Jiřák a Náplavka se pyšní tím, že na nich nejsou prodávány výrobky, které by palmový olej obsahovaly. Tuto surovinu nejčastěji používají cukráři a pekaři při výrobě krémů nebo trvanlivého pečiva. „S těmi, kteří palmový olej používali, jsme se dohodli na nahrazení palmového oleje jiným olejem či tukem, který nemá tak výrazné negativní dopady na životní prostředí," uvedl Jiří Sedláček ze společnosti Archetyp, která farmářské trhy v Praze pořádá.

Supermarket Rohlik.cz si kvůli palmovému oleji dokonce nechal udělat průzkum. Z něho mu vyšlo, že 95 procent českých zákazníků se snaží palmovému oleji vyhýbat. Nejčastějším důvodem (89 procent) jsou ekologické dopady při jeho výrobě. Nezanedbatelný je i názor, že palmový olej je nezdravý (58 procent). „Větší zájem o potraviny bez palmového tuku pozorujeme už několik měsíců, hodně se ozývají i rodiče malých dětí, kteří logicky zkoumají etikety nejpečlivěji," přiblížil obchodní ředitel supermarketu Tomáš Jeřábek. Obchod proto svým zákazníkům na internetu nabídl filtr, kterým jim nabídne pouze ty výrobky, které palmový olej neobsahují.

Velcí světoví hráči nedělají dost

Ekologická organizace Greenpeace firmy, které k výrobě používají palmový olej z plantáží, jež vytlačily původní indonéský prales, kontroluje velmi pečlivě. I přes daný slib žádná ze čtrnácti sledovaných nadnárodních společností nemůže úplně garantovat, že kvůli jejich výrobě se nekácí a nevypalují další lesy. Vůbec nejhůře pak podle Greenpeace dopadly koncerny Colgate-Palmolive, Johnson & Johnson a PepsiCo. „Palmový olej z Indonésie se nyní masivně využívá všude ve světě. Společnosti musí zajistit, že jeho výroba nebude ničit pralesy, ohrožovat místní lidi či způsobovat vymírání orangutanů. Náš průzkum ukazuje, že velcí světoví hráči nedělají dost, aby zastavili destrukci indonéských pralesů," řekla koordinátorka globálních kampaní Greenpeace Kateřina Holubová.

Do České republiky se loni dovezlo 16 tisíc tun palmového oleje. V tom ovšem není započítán olej v dovezených výrobcích. Rozhodovat se přitom, jaký druh oleje použít, není pro firmy úplně jednoduché. Především je rozdíl v ceně. Zatímco kilogram palmového oleje přijde nyní na 16,70 koruny, řepkový olej stojí 20,40. Potíž je v tom, že firmy, aby držely ceny co nejníže, začínají palmový olej nahrazovat ztuženými tuky. To je špatně. „Jsou zdrojem transmastných kyselin a mají prokázaný negativní vliv na zdraví," vysvětlil nedávno mluvčí ministerstva zemědělství Hynek Jordán. Mluvčí Potravinářské komory ČR Dana Večeřová pro ČTK upřesnila, že konzumace transmastných kyselin má vliv na vznik cukrovky, obezity a ischemické choroby srdeční.

Nekončící hlad

V podstatě tedy nejde o to, čím palmový olej nahradit, neboť ten na rozdíl od ztužených tuků nepředstavuje zdravotní riziko, ale o to, aby kvůli jeho výrobě nemizely pralesy na druhé straně zeměkoule. Od prosince 2014 musí být uvedeno, že výrobek obsahuje rostlinný olej, tedy i palmový. Dobrovolně mohou firmy svoje výrobky označovat také certifikátem RSPO (Roundtable on Sustainable Palm Oil). „Jde o palmový olej vyrobený bez zbytečného poškození životního prostředí nebo lidské společnosti, který současně nesmí pocházet z původních pralesních oblastí nebo oblastí s vysokou chráněnou hodnotou," dodal Jordán.

Zda se pralesy v Indonésii a v Malajsii podaří takovým způsobem zachránit, ukáže čas. Světový hlad po palmovém oleji se totiž bude i nadále zvětšovat. Světový fond na ochranu přírody odhaduje, že v roce 2020 bude poptávka oproti roku 2012 dvojnásobná.

Palmový olej

Šéfkuchař se rozhodl zachránit prales. Dnes mu „patří" deset arů

Česká Lípa – Kdo z Čechů může říct, že má kus pralesa někde na Sumatře? Šéfkuchař a provozovatel českolipské restaurace WildCook Michal Pitek patří mezi ně. Už loni na podzim, když plameny stravovaly deštné lesy v Indonésii a likvidovaly tak přirozené prostředí dlouhé řady živočišných a rostlinných druhů, se rozhodl, že v jeho kuchyni se nebude k vaření používat palmový olej.

„Až mile mě překvapily kladné reakce. Lidé sami se snaží palmovému oleji vyhýbat. Nedokážu sice říct, jestli naše rozhodnutí nějak ovlivnilo návštěvnost, ale určitě důvěryhodnost naší restaurace," svěřil se šéfkuchař.

Sám ovšem přiznává, že sehnat v dnešní době suroviny, které by neobsahovaly palmový tuk nebo palmový olej, je velmi těžké. Především v sušenkách je složité se mu vyhnout. „Ozvali se mi z jedné firmy, která vyrábí Hořické trubičky, jak se palmovému oleji vyhnout. Poradil jsem jim, ať se vrátí k původní receptuře. Nikdo mi nevymluví, že když to šlo dříve, když tu palmový olej nebyl, že by to nemohlo jít i dnes," doplnil Michal Pitek.
Ani restaurace WildCook ale není palmového oleje zcela prosta. Zcela vyloučila používání palmového tuku, ale když například objedná nějaký dresink, určité množství palmového oleje, i když zanedbatelné, se v něm přeci jen najde. „Když ale třeba objednáváme hranolky, tak od firmy, které je smaží ve slunečnicovém oleji. To jsou suroviny, při nichž se spotřebovává hodně oleje," přiblížil šéfkuchař českolipské restaurace.

Akce Michala Pitka nejsou omezeny pouze Českou Lípou a navíc se do záchrany pralesů snaží vtáhnout i další lidi. Ve své restauraci prodává borůvkový muffin za 34 korun, z čehož devět korun pak posílá do českého projektu Green Life, který si vzal za cíl záchranu sumaterských lesů a také mizející populace tygrů. „Už jsme přispěli na 1000 metrů čtverečních pralesa," upřesnil. Rozhodně se ale míní někdy na „své" stromy se ženou podívat.

„Chtěli jsme už vyrazit, bohužel letos nám to nevyjde. Chceme tam ale jet na tři týdny jako dobrovolníci a pracovat tam. V rezervaci se budeme podílet na ničení pastí, které tam pokládají pytláci," dodal Michal Pitek.

Situaci kolem zachraňovaných pralesů mají návštěvníci jeho restaurace někdy přímo před nosem. Od loňského prosince si lidé mohli prohlédnout fotografie přímo ze Sumatry. V dubnu nebo v květnu pak chystá uspořádat seminář, na němž budou přednášet přímo lidé z projektu Green Life.