„Budoucnost pekařského řemesla je nejistá,“ přitakala včera vedoucí kaplické výrobny cukrárny i pekárny Zdeňka Syslová. „Se sháněním lidí máme velký problém. Pekaři, zejména muži, vůbec nejsou, spíš se najdou kuchaři a cukráři, kteří mají k pekařství také blízko. V každém případě musí mít pracovníci k pekařině vztah, musí je to bavit, jinak u ní dlouho nevydrží,“ dodala.

Pekařina je krásná a voňavá práce, ale nijak jednoduchá. Proto většinou příslušníky jiných řemesel, kteří ji zkusí, počáteční nadšení brzy opouští a utíkají raději zpátky k černému řemeslu. Lidi od tohoto povolání mimo jiné zřejmě odrazuje práce v nočních směnách.

„Ovšem jsou lidé, kterým naopak práce v noci vyhovuje. Pracují sice dvanáct hodin v kuse, ale do práce chodí obden,“ vysvětlila Zdeňka Syslová.

„Nedostatek pekařů je dán také tím, že pekařina není žádná legrace. Pekař musí především rozumět těstu. Velice záleží na procesu kynutí, na mouce, teplotě pečení, pekař musí umět dát těsto do pece v pravý čas, tedy ne moc brzy, ale ani pozdě, a podobně. Kuchař může jídlo dochucením ještě vylepšit a zachránit, ale když se těsto zapeče, už s ním nic neuděláte,“ naznačila vedoucí, že pekařina je nejenom dřina, ale také veliká věda.

„Proto každý toto řemeslo dělat nemůže a vydrží u něho jenom ten, kdo ho dělá s láskou,“ zdůraznila.

Nouze je ale i o pekařské učně. Ačkoliv kaplická pekárna umožňuje učnům praxi, pekařský učedník k nim nezavítal už alespoň patnáct let. „Zřejmě žádní pekařští učni nejsou a pekařský obor se neotvírá,“ domnívá se Zdeňka Syslová.

Její slova potvrzuje i Jiří Marek, zástupce ředitelky Středního odborného učiliště v Kaplici, kde se děti mimo jiné učí oboru kuchař – číšník.

„Opravdu nevím o žádné škole, kde by měli zavedený obor pekaři. Býval v Táboře, ale tam už zřejmě dlouho nic takového neexistuje,“ kroutil hlavou. „Nejspíš o tento obor mezi dětmi není zájem. To je řemeslo, které se spíše dědí z otců na syna,“ míní.