Bezpečnostní kamery se stávají rozšířeným nástrojem kontroly majetku veřejných institucí, ale i soukromých osob. Proto se čím dál tím více dostává do popředí otázka, zda jsou provozovatelé kamerových systémů k tomuto vůbec oprávněni a zda tak nedochází k nepřípustnému zasahování do soukromí natáčených osob. Vzhledem k tomu, že je právní úprava v této oblasti minimální, vydal Úřad pro ochranu osobních údajů k této problematice své stanovisko. Níže si tak na základě tohoto stanoviska rozebereme jednotlivé aspekty používání kamerových systémů.

Rada první

Snímání kamerovým systémem vybaveného záznamovým zařízením nesmí nadměrně zasahovat do osobní sféry sledovaných osob.

K provozování kamerového systému by se jeho provozovatelé měli uchýlit až tehdy, pokud nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak (například dostatečným uzamčením či jiným vhodným zabezpečením sledovaného prostoru). Rozhodně také není možné umístit kamerový systém v místech, jako jsou toalety, sprchy, převlékárny, a podobně. V opačném případě by tak docházelo k porušování práva na ochranu osobnosti, garantovaného Listinou základních práv a lidských svobod, ale i občanským zákoníkem. Lze však monitorovat například šatny, jestliže v nich bude vymezen prostor určen k převlékání, který kamera snímat nebude.

Rada druhá

Jestliže lze z kamerových záznamů identifikovat sledované osoby, je provozování kamerového systému nutné registrovat u Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Jestliže kamerový systém snímaný prostor pouze nemonitoruje, nýbrž je schopen uchovávat pořízené záznamy, na jejichž základě je možné identifikovat konkrétní osoby, tzn. jsou patrné charakteristické rozpoznávací znaky této osoby, podle kterých lze za pomocí dalších dostupných údajů sledovanou osobu plně identifikovat, jedná se o zpracování osobních údajů, které je nutné registrovat u Úřadu pro ochranu osobních údajů a popřípadě u dalších registrů, zabývajících se nakládáním a uchováváním dat.

Každý z nás čas od času řeší nějakou právní otázku, častokrát si však ani neuvědomujeme, že konkrétní záležitost v sobě skrývá mnohem více právních problémů a její řešení není tak jednoduché, jak se mohlo zpočátku zdát.
Seriál Deníku Pět rad zdarma najdete nově každé pondělí v tištěném vydání Deníků Moravskoslezského kraje.

Povinnost registrace se nevztahuje pouze na ty kamerové systémy, jejichž zřízení a provozování je umožněno na základě zvláštního zákona, např. zákona o ochraně utajovaných informací, zákona o Policii České republiky, zákona o obecní policii, a podobně. Snímané osoby musí být rovněž o provozování kamerového systému vhodným způsobem informovány (například upozorněním umístěným ve sledovaném prostoru).

Rada třetí

Kamerový systém pořizující záznamy musí sloužit pouze k jasně stanovenému účelu.

Je vyloučeno, aby provozovatel kamerového sytému sledoval vymezený prostor, aniž by k tomu měl patřičný důvod. Při registraci kamerového systému u Úřadu pro ochranu osobních údajů tak provozovatel musí uvést, z jakého důvodu bude pořizovat kamerové záznamy, přičemž tímto důvodem mohou být pouze oprávněné zájmy provozovatele chráněné právem. Nejčastějším důvodem bývá samozřejmě ochrana majetku. Využít lze pak pouze ty záběry, pomocí nichž je možné identifikovat původce poškozování oprávněných zájmů provozovatele. Pro pořízené záznamy je pak nutné stanovit lhůtu, po kterou mohou být záběry uchovány (24 hodin, popřípadě delší lhůta, ne však přesahující několik dní). Rada čtvrtá

Zpracovávat osobní údaje pořízené kamerovými záznamy je možné pouze za určitých předpokladů.

Zpracovat osobní údaje pořízené kamerovým systémem lze zejména v případě plnění úkolů uložených zákonem (například Policie ČR), řádného souhlasu subjektu údajů se zpracováním jejich osobních údajů nebo bez souhlasu subjektu údajů, jestliže správce kamerového systému provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce, je zpracování nezbytné pro plnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro jednání o uzavření nebo změně smlouvy uskutečněné na návrh subjektu údajů, je to nezbytně třeba k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů; v tomto případě je třeba bez zbytečného odkladu získat jeho souhlas; pokud souhlas není dán, musí správce ukončit zpracování a údaje zlikvidovat, a podobně.

Rada pátá

Zákon o ochraně osobních údajů nedopadá na kamerové snímání, při němž nedochází k pořizování záznamů.

Pokud kamera pouze snímá sledovaný prostor, aniž by současně byly vyhotovovány záznamy pořizovaných záběrů, nejedná se o zpracování osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a proto není nutné registrovat provozování kamerového systému u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Je však nutné myslet na to, že kamerové snímání osob může zasahovat do jiných právních oblastí, jako jsou osobnostní práva upravovaná občanským zákoníkem (např. zásah do lidské důstojnosti), a podobně.

V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů:Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů
Stanovisko č. 1/2006 Úřadu pro ochranu osobních údajů

Rubrika 5 rad zdarma je společným projektem Deníku a internetové právní poradny Právní linka www.pravnilinka.cz