Lidé, kteří pro vás hlasovali, zohlednili i originalitu nápadu. Kde se ve vás vzal vztah ke dřevu?
Vyrůstal jsem v domku, který byl zdobený dřevěnými doplňky na obrovských kusech masivního nábytku. Vybavuji si, že už tehdy mě zpracování dřeva zaujalo. Jako dítě jsem si chodil s kamarády hrávat na pilu k tátovi, ale první opravdový zájem o řemeslo si vybavuji, až když jsem navštívil rožnovský skanzen. Tam tehdy chlapi rubali sekerami do špalků, z nichž pod jejich rukama vznikaly obrovské misky, což mě velmi zaujalo.

A váš vztah ke gastronomii?
Směr, kterým jsem se vydal, je nepochybně ovlivněn i příklonem ke gastronomii. Sledoval jsem často program Jamieho Olivera, začal jsem vařit a všímat si, na čem se potraviny krájejí a jak lidé stolují.

Vaříte také sám?
Ani ne. Nejvíce si užívám stolování. Stylově servíruji pokrmy na talíře a na prkénka, dokud mi rozložení nepřijde dokonalé. Nejraději zkoumám nové chutě. S přítelkyní si za nimi děláme výlety. Jakmile se dozvíme o nové, dobré restauraci, vyrážíme.

Jakou školu jste vystudoval? Kdo ve vás vzbudil lásku k tradičním řemeslům?
Protože jsem od dětství závodil na motorce, vydal jsem se na speciální obor mechanik jednostopých vozidel. V patnácti jsem netušil, že chci pracovat se dřevem. Závodní kolotoč však časem skončil a já se stal samorostem. V té době jsem se potkal s místním mistrem truhlářem, přezdívaným Motyčka. Kromě jiného byl i výborný bavič, co měl chuť se se mnou dělit o zkušenosti. Myslím, že mě ovlivnil nejvíce.

Odkud berete surovinu? Jakým nárokům musí vlastně vyhovovat?
Pro dřevo jezdím do sušárny, kde nakupuji nařezané vysušené řezivo, ale od doby, co se známí dozvěděli o mém záměru, tak sami telefonují. Když například pokácí strom, dovezou ho ke mně, kde kmen skladuji a suším, často až tři roky.

Prkénka vyrábíte ručně, takže je jasné, že jejich cena je vyšší než cena podobných výrobků vyráběných průmyslově. Nebojíte se o odbyt?
Ano, bál jsem se o odbyt, ale jen do doby, než jsem zjistil, co vše stojí za tím, co dělám. Na výrobu každého produktu potřebuji samozřejmě čas. Před samotnou výrobou je důležité se rozhodnout dle typu dřeva, jak bude produkt vypadat. Poté mě čeká tvarování a čtyři fáze broušení, při němž se dřevo opakovaně namáčí do vody, suší a brousí. Následuje závěrečné ošetření přírodním olejem, který aplikuji několikrát. Cena odpovídá kvalitě materiálu a vynaloženému času.

Kde lze koupit vaše výrobky a komu jsou určeny?
V brněnském obchodě Place Store, který podporuje tuzemské umělce, co svá díla chtějí poslat dál do světa. Po domluvě umožňuji zájemcům i návštěvu mé dílny. Uvařím jim dobrou kávu a na místě si mohou vybrat jakýkoliv produkt ze dřeva. Výrobky jsou k dostání samozřejmě i v naší internetové prodejně. A jsou určeny každému, komu se líbí.

Umělecká práce s dřevem je tak trochu samotářská činnost. Přece však, kdo vám pomáhá například s marketingem a účetnictvím?
Mám rád pohodu v dílně s hudbou a zapálenou vonnou tyčinkou. Tahle práce mi dává svobodu a setkávám se stále s novými lidmi, kteří mě inspirují a postupně přidávají ruku k dílu. Přesně takové přání jsem měl i na začátku. S marketingem, fotografováním a copywritingem mi pomáhá přítelkyně Sabinka, na e-shopu pracuji s kamarádem Martinem Musilem. Babička Jana šije plátěné obaly, ve kterých prkénko prodáváme. Strýc Petr dodává látky na obaly a s podnikatelským plánem mi pomohl Stanislav Gálik.

Co je podle vás při startu vlastní kariéry nejdůležitější?
Zdraví a síla na překonávání obav. Ty má člověk vždy, ale nesmějí převážit.

Jak si představujete svoji podnikatelskou budoucnost?
Odnaučil jsem se dělat si představy a očekávání. Teď je dnes a zítřek mě dnes nezajímá.

Součástí výhry v Rozjezdech jsou i zajímavé prostředky v hotovosti, ve vašem případě 150 000 korun. Prozradíte nám plán na jejich využití?
Díky výhře v krajském i celostátním kole jsem dohromady získal 200 000 korun. Už před soutěží jsem si stanovil určitý plán, takže vím dobře, do čeho investuji. Vše půjde do budování mojí značky HoblHome.

***
Petr Šmíd se narodil v roce 1993, pochází ze Šaratic. Studoval obor mechanik jednostopých vozidel, k srdci mu však přirostlo zpracování dřeva. Dílnu má v Březníku na Vysočině. Je svobodný, žije s přítelkyní.