Dělníkům ve slévárnách či hutích se proto ochranné nápoje poskytují již při teplotě 15 °C (normálně je to 20 °C a více stupňů), minimální množství ochranného nápoje přitom činí při této teplotě 1,2 litru a zvyšuje se o 0,2 litru při každém zvýšení uvedené teploty o 1 °C.

U slévárenských dělníků zákon stanoví jako ochranný nápoj „středně mineralizovaný nápoj", a právě zde platí drobná výjimka na pití alkoholu. Ochranným nápojem
v tomto případě může být též pivo se sníženým obsahem alkoholu. Problém je v tom, že zákon stanoví jako hranici alkoholu 1,2 objemových procent (jedno hmotnostní procento), což je velmi málo.

„Ochranným nápojem pro zaměstnance, kteří pracují ve velmi nepříznivých mikroklimatických podmínkách, může být pivo se sníženým obsahem alkoholu. S podáváním piva se ale v praxi ani v dovolených případech prakticky nelze setkat. Nízkostupňové pivo je totiž pro zaměstnavatele jen velmi obtížně k sehnání," vysvětluje Martin Hrdlík, advokát ze společnosti KPMG Legal.

Povolení slabého piva neznamená večírek 

Pro lepší představu: Pivo „desítka" mívá kolem čtyř procent alkoholu a dokonce i někde vyráběná „osmička" (kdysi často nazývaná jako sklářská či huťská) balancuje mezi dvěma až třemi procenty alkoholu. Pro hutníky či skláře by se tak hodila spíše nějaká „šestka". Jak ale zdůrazňuje Martin Hrdlík, ani povolení slabého piva nerovná se bujarý večírek na pracovišti.

„Smyslem této výjimky je však výlučně doplnění potřebných tekutin a minerálů daného zaměstnance, nemá sloužit jako záminka pro nezřízenou konzumaci alkoholu v pracovní době," upozorňuje advokát.

Stále přitom platí, že zaměstnavatel má právo své zaměstnance kontrolovat, třeba detekční trubičkou, a pozitivní test alkoholu může být „odměněn" vyhazovem.