Deník se v novém seriálu Život v eráru zaměřuje na tolik diskutované platy státních zaměstnanců.

Jednatřicet let, jedenáct měsíců a dost! Další měsíc už policista Stanislav (celé jméno Deník zná, pozn. red.) ve službě nepřidá. Nejde to. Letos mu bylo padesát a tělo i duše se shodly: hned to skonči!

„Potřeboval jsem ještě, aby mi obě holky dostudovaly. To se v létě povedlo a ta tíha odpovědnosti uživit děti ze mne najednou spadla,“ svěřuje se reportérovi Deníku muž, který v říjnu u policie končí. I proto kývl na žádost o rozhovor. Protože řeč bude o citlivých osobních údajích, nezveřejníme, kde přesně praporčík slouží.

Od vzniku České republiky strávil Stanislav drtivou většinu dní službami v ulicích jednoho okresního města. Tedy skutečný policajt z masa a kostí, žádný bílý límeček.

Sedíme na nenápadné zahrádce v kavárně, Standa si schůzku smluvil cestou do lékárny. Doléčuje se po operaci, na klinice mu vyndali žlučník. Daň za nekonečný stres.

Vypráví o chytání zlodějů, sousedských sporech, bitkách chuligánů, výjezdech k mrtvým, nekonečné hromadě papírování, ale třeba i o dvanácti rozpracovaných spisech najednou a tlaku nadřízených. „Tahle práce nikdy nekončí. Nosíš si ji v hlavě domů, když ji chceš dělat pořádně. Postupem času tě vysává,“ přiznává bez okolků.

Po nástupu ke sboru jsem byl boháč

K policii se dal těsně před vznikem republiky, tehdy se stavěl nový bezpečnostní sbor. Stanislav dělal po vyučení u černého řemesla, opravoval kombajny.

„Plat tam byl směšný. Když jsem nastoupil k policii, měl jsem najednou čtyři tisíce a cítil se jako boháč. Vůbec jsem netušil, co mě čeká a co ta práce vlastně obnáší,“ usměje se.

Učil se za pochodu. Byl rotným, udělal si maturitu a plat mu postupně pomalu a podle tabulek narůstal. „Na rovinu, na vysokou už jsem nechtěl, narodily se nám dvě dcerky,“ povídá při usrkávání z limonády. Do výslužby tak odchází v nejvyšší poddůstojnické hodnosti, jako praporčík. A protože vyšší policejní platy jsou kromě jiného navázané na hodnosti podmíněné univerzitou, ve službě státu nezbohatl. Narazil na finanční i profesní strop a neprostupnost systému. A nedostal se třeba ani na kriminálku.

„Výš to nešlo, ať jste byl jak chtěl dobrý. I tak ale tvrdím, že se s platem řadového policajta dá vyžít. Odcházím s pětačtyřiceti tisíci čistého a měsíční výsluhou třicet tisíc korun,“ prozradil. Je to po 32 letech nekonečných služeb v terénu málo, nebo moc? Těžko říct. Zkušený policista Stanislav však nad svými příjmy každopádně nelamentuje.

Výsluha mu pomůže uzdravit se

Teď si plánuje orazit a dát si hlavně dohromady zdraví. Ze služby státu se vytrácí unavený, podobně jako hodně jeho kolegů, už kolem padesátky. „Jo, my Husákovy děti teď od sboru houfně mizíme. Jsem vyčerpaný. Svým způsobem ale nic jiného než policejní práci neumím. Zaměstnali by mě možná někde u lopaty za dvacet tisíc čistého,“ přemítá.

Nezastírá přitom výhodu výsluhy. Ta je pro něj polštářem, než vymyslí, co se svým životem po 32 letech služby státu udělá dál. A když by bylo nejhůř, má jednu jistotu – výsluha bude v jeho případě určitě vyšší než případný starobní důchod, takže mu zůstane napořád, navíc bude valorizovaná.

Takto okomentoval situaci ohledně platů státních zaměstnanců v debatě Deníku ministr Marian Jurečka: 

Podívejte se, jak okomentoval situaci ohledně platů státních zaměstnanců ministr Marian Jurečka. | Video: Deník

Kariéry policisty nelituje. Některé případy ho však budí ze spaní. „Hlava šrotuje. Tu a tam se nějaká noční můra objeví,“ přiznává. A jedním dechem dodává: „Víte, prachy ale nejsou v této práci to hlavní. Jasně, neznám nikoho, kdo by řekl, že nechce větší peníze. Ale férově, policejní příjem vám neumožní hogo-fogo život, na slušné živobytí to však každopádně je. A já se i dobře oženil,“ pousměje se. „Jsem bez dluhů. Podařilo se nám našetřit na byt, žijeme ve vlastním,“ doplňuje.

Výsluhy (výsluhová renta) jsou příspěvkem k důchodu pro členy bezpečnostních sborů a ozbrojených složek. Vyplácí se pravidelně každý měsíc. Podmínkou je, aby dotyčný odsloužil ve služebním poměru minimálně 15 let. Stejně jako starobní nebo invalidní důchody prochází výsluha valorizací.

Mladí na osvědčené praktiky kašlou

Přece jen je ale ve Stanislavově vyprávění cítit krapet hořký podtón. „Těšil jsem se, že novým kolegům předám zkušenosti, tak jak jsem je sám sbíral od svých starších kolegů. Ale mladí policejní manažeři i nováčci si dělají věci po svém, my staří jsme pro ně takzvaní boomeři a nezajímáme je. Po covidu se hodně zhoršily i vztahy na oddělení, člověk už se do práce ani netěšil,“ mávne rukou, rozloučí se a vykročí směrem k lékárně.

Cestou se zdraví s lidmi. Pán, co sedí u vedlejšího stolku u kafe, po Stanislavově odchodu směrem ke mně jen tak prohodí: „Tohle je férovej policajt a chlap.“

Kolik bere policista?

Průměrný státní policista letos vydělává 49 235 korun hrubého měsíčně. Platové tabulky jsou ze zákona pevně dané, o realitě ale mnoho nevypovídají. Skutečné příjmy policistů se totiž liší podle hodností, platových tříd a stupňů. Příjem výrazně ovlivňují také bonusy za směnnost, osobní ohodnocení, rizikové příplatky a také region, či typ oddělení, ve kterém slouží.

Policista bez praxe s maturitou má obvykle základní hrubý služební příjem od 30 070 Kč, průměrný plat po třech letech služby je obvykle 43 114 Kč.


Policejní elév bere 23 300 korun hrubého, první rok a půl studuje a práci policisty nevykonává. Do služeb může jít nejdříve po třech letech od nástupu.

Roman odchází kvůli rodině

Na peníze ve službách státu si moc nestěžuje ani Roman (celé jméno Deník zná, pozn. red), stejně jako Stanislav je placen v 6. tarifní třídě. I on je shodou okolností praporčíkem, i on u policie letos končí. A do třetice i on je původně pochůzkářem, tentokrát v krajském městě.

Srkáme kávu na zahrádce jeho domku, ve vsi na východě republiky.

„Zdědil jsem ho, narodil se nám synek a já chci být víc doma s rodinou. Honička u policie a stálé služby mně ani rodině už nedávají smysl. Nabízeli mi, ať přejdu sem na okres, ale za menší peníze. To se asi zbláznili,“ vypráví statný chlap, co nedávno překročil čtyřicítku. Chystá si práci v obci – zatím je to prý tajné, ale bude to hodně v přírodě.

Do policejní penze jde po 25 letech služby, polovinu z toho strávil chytáním gaunerů v ulicích velkého města. V poslední době povýšil a rozděloval na oddělení práci kolegům. Jeho plat je kolem 48 tisíc hrubého, výsluhu mu spočítali přibližně na 25 tisíc korun.

Na ledničku si bral půjčku

„Ne vždycky tomu tak bylo. Začátky byly krušné, snažili jsme si přivydělávat jak to šlo, dvanáctkami, službami navíc. Plat stačil na přežití. Sice jsme nemuseli obracet každou korunu, ale když se nám porouchala lednička, nevytáhl jsem z kapsy pětadvacet tisíc a nešel ji koupit. Vzal jsem si na ni bezúročnou půjčku,“ vypráví.

Časem se peníze trochu zlepšily, pak zase zhoršily. Jako na houpačce. „Za ministra financí Kalouska nám sebrali kvůli jakýmsi úsporám deset procent, pak nějak čarovali s tarify a u mě to dělalo minus osm tisíc. Nechápu, jak se k tomu dopočítali. To byl velký zásah do existence. Tak jsem si našel práci bokem, i když se to nesmí. A takových kolegů nás bylo víc,“ prozrazuje.

Největším policejním bonusem je žena

V poslední době Roman vidí, že hlavně u mladých policistů roste s příjmy nespokojenost. „Oni skoro pořád řeší, jestli si můžou vzít hypotéku nebo půjčku, jestli uživí rodinu. A pak, třeba ve větším městě, se stane, že spousta nováčků do tří let u policie skončí. A fakt jdou dělat do toho Lidlu, protože tam dostanou pětatřicet tisíc nástup,“ kroutí pobaveně hlavou.

Přesto se Roman dívá za svou končící policejní kariérou hrdě. „Naučila mne spoustu věcí do života. Jsem odolnější, rozhodnější, umím se líp chovat v krizích a v nepohodě. A třeba tady na dědině má povolání policajta na rozdíl od velkého města stále respekt,“ usměje se.

A hlavní bonus? „Našel jsem si u policie manželku,“ rozzáří se zamilovaně.

Seriál Deníku Život v eráru