Geny neošidíš. Jeho pradědeček vlastnil polesí Červená hora, které si pořídil od Czernin-Morzinů, a v roce 1932 dostavěl českou turistickou chatu Myslivna v Temném Dole při cestě z Horního Maršova do Malé Úpy. Karel Chotek jako by se snažil pokračovat v jeho šlépějích, zavátých prachem minulosti, a nechat v Krkonoších svůj otisk.

Snad proto, že to tak cítí a chce pomáhat objektům, které léta upadají, živoří a leží stranou zájmu, byť se pyšní působivou historií. „Nemám rád, když něco nefunguje. Chci, aby objekty v Krkonoších nezůstávaly zavřené a byl v nich život. Je příjemný pocit, že historie boudy může navazovat, že lidé mají radost z obyčejného prostoru, který jsme otevřeli. To je motor, který člověka žene,“ říká.

Běh na dlouho trať

Nejprve koupil v roce 2015 zchátralou, vydrancovanou továrnu v Temném Dole, někdejší Dixovu brusírnu dřeva, postavenou před 151 lety. Ostravské firmě, která ji nechávala ležet ladem, za ni dal milion korun.

„Když jsem byl ve fabrice poprvé, barákem protékaly proudy vody do přízemí. Dvacet let se nenašel nikdo, kdo by s tím něco udělal. Je to obrovský prostor. Pracujeme na něm, i když to není tak vidět. Jsou to běhy na dlouhé tratě, kvůli památkové ochraně opravy vyžadují spoustu povolení a také odvahu nevzdat to,“ připouští. Ve fabrice chce vybudovat kulturní centrum a pivovar, na letošní léto v ní plánuje otevřít menší výrobnu papíru.

Loni na jaře koupil se dvěma přáteli Lysečinskou boudu, která stojí od roku 1926 v krásném prostředí nad Horním Maršovem ve výšce 958 metrů. K šesti milionům korun za objekt museli přidat ještě jeden milion za okolní pozemek. S partou známých provedli nejnutnější opravy a 26. prosince ji otevřeli.

„Prioritou bylo boudu zachránit, aby nespadla, nezchátrala a nezůstala prázdná. Aby se do ní nestahovali lidé, kteří by ji vybydleli, jak se stávalo. Myslím, že jsme udělali dobře. Vrátili jsme život horské boudě. Tohle oblíbené místo prostě musí sloužit lidem,“ má jasno Karel Chotek.

Ačkoliv se narodil v Praze, kde podniká v cateringu, Krkonoše bere jako svůj domov. „Jezdím sem odmalinka. Mám to tady radši než v Praze,“ přiznává.

Rozhovor s Karlem Chotkem přineseme v dalším vydání našeho týdeníku Krkonošský týden, který vychází každou středu.