Beruška, slůně, včelička. Názvy zvířátek jsou při pojmenovávání bankovních účtů určených nejmenší generaci v kurzu.

Prasátka s drobnými na poličkách dětských pokojů totiž pomalu ustupují do minulosti, stejně jako vkladní knížky, které bývaly kdysi mimořádně oblíbené. Často je nahradila dětská bankovní konta s penězi 
v podobě jedniček a nul.

KARTA OD OSMI LET

Z hlediska rodičů je poukazování peněz přímo na účet ratolesti jednodušší a praktičtější. Navíc v době bezhotovostních plateb se ke kontům logicky nabízejí i platební karty, které smějí děti používat nejčastěji od osmi let. Rodiče pak mohou jejich útraty sledovat prostřednictvím internetu.

Konkrétní podmínky jednotlivých bank se v detailech pochopitelně liší, ale některé rysy přístupu mají společné: Předně jsou určeny věkové kategorii dětí 
a žáků do patnácti let a vět-
šinou mají o něco výhodnější podmínky (úroky či poplatky) než jiné účty. Například u Komerční banky se za vedení účtu neplatí a dítě může mít vlastní kartu od osmi let. 
A třeba UniCredit Bank neúčtuje na dětském účtu ani poplatek za vklad hotovosti, aby tak usnadnila život například babičkám, které chtějí vnoučatům přispět drobnější částkou, když jdou kolem pobočky.

DÍTĚ, VÁŽENÝ ZÁKAZNÍK

Bankám se to všechno vyplatí. Vždyť z malého zákazníka bude jednou velký. „Zřízení dětského účtu je ideální volbou pro ty rodiče, kteří chtějí děti naučit hospodařit s penězi. Navíc jim tak do budoucna mohou zajistit alespoň základní finanční rezervu pro odstartování vlastního života," říká Tomáš Zavoral, mluvčí Raiffeisenbank. Ta je jedním 
z pěti finančních ústavů, které specializovaný účet pro mladé nabízejí.

Takové rodičovské rozhodnutí podporují ostatně 
i psychologové. Shodují se, že dětský účet může ovlivnit chování mladých lidí pozitivně: Děti se naučí znát hodnotu peněz, získají přehled o základních pojmech a také mohou přijít na to, jak lehce lze utrácet za zbytečnosti.

Brzy se tak naučí zvažovat každou koupi ze všech úhlů pohledu a nebudou mít sklon k lehkomyslnému utrácení.

CELÁ ŠKÁLA MOŽNOSTÍ

Běžné účty jsou pochopitelně jen jedním aspektem celé problematiky, jde v nich 
o prostředky, které má dítě k dispozici na běžné útraty.

Dalším doplňkem jsou nástroje dlouhodobého spoření. Mezi nimi v současnosti bezkonkurenčně vede dětské stavební spoření. To podle letošního průzkumu agentury Ipsos pro skupinu Wüstenrot využívá skoro 44 procent rodičů.

V úvahu však přicházejí 
i termínované vklady, investice do rozumně vybraných podílových fondů nebo nejnověji také penzijní spoření, které může mít nový občan prakticky od prvního dne života.

DŮCHODOVÉ SPOŘENÍ PRO KOJENCE

Od ledna mohou rodiče 
či prarodiče ukládat peníze na penzi od narození potomka. Rekordmanovi bylo v době uzavření smlouvy jen sedm dnů. Přestože jde o uložení peněz „k ledu" na mnoho desítek let dopředu, mezi Čechy se rychle uchytilo.

Možnost spořit dětem na penzi už od narození umožnil zákon teprve od ledna letošního roku, ale dosavadní vývoj a první poznatky penzijních společností ukazují, že jde 
o životaschopný produkt. Jelikož děti mají před sebou dlouhodobý spořící horizont, zajímavá částka se na účtu nahromadí i při nižších pravidelných příspěvcích.

ŽÁK JAKO KLIENT

Například ČSOB hlásí, že na dětské penzijní spoření připadá jedenáct procent nových smluv v oblasti zajištění na stáří. Průměrný „zákazník" je žák druhé třídy, ovšem rekordman je mnohem mladší, tomu bylo v době uzavření smlouvy rovných sedm dnů.
Průměrný vklad činí 522 korun měsíčně, ale podle mluvčí banky Pavly Hávové v jednom případě platí pečliví předkové až pět tisíc korun měsíčně.

Jan Sedláček, zástupce Asociace penzijních společností ČR, mluví v případě této novely také o důležitém příspěvku k finanční výchově mládeže. Zastává názor, že v dospělosti sice může účastník smlouvy s ukládáním peněz přestat, ale pravděpodobnost, že tak učiní, je po letech kladného rodičovského příkladu mnohem nižší.

PRO ŠTĚDRÉ BABIČKY

Dětský účastník dostává 
státní podporu stejně jako kterýkoli jiný občan. Ta při měsíční úložce 300 korun činí devadesát korun. Třetinu naspořených prostředků si pak mladý člověk po dosažení plnoletosti může vybrat na libovolný účet, ať už by šlo o vzdělání, cestování nebo o příspěvek na zařízení prvního bytu.

Marcel Homolka, generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny, zase v této souvislosti vyzdvihuje, že přispívat je možné pravidelně anebo 
i nepravidelně, prostřednictvím jednorázového vkladu.

V takovém případě je to podle něho vhodný způsob, jak užitečně nakládat i s finančními dárky od dědečků a babiček. 

Běžné účty pro děti. Co kdo nabízí

Jan Kulhánek, psycholog, 
Psycho-terapie Anděl Praha: Jak potomky naučit nakládat 
s penězi
Děti by se měly už od prvního stupně základní školy učit zacházet s penězi – hospodařit s nimi, vybírat si, co za limitovanou částku koupit a co si odepřít, postupně poznávat hodnotu finančních prostředků, učit se samostatnosti. K tomu slouží kapesné.
Na zacházení s penězi musí být však dítě také dost zralé – mají abstraktní hodnotu a dítě musí mít dostatečně vyvinuté mentální schopnosti. Už od deseti let mohou děti opatrně hospodařit s malými, desetikorunovými částkami.
V pubertě by se mělo kapesné s věkem mírně zvyšovat. Výše závisí na tom, zda si z něj dítě má samo kupovat například svačinu, nebo vše zajišťují rodiče 
a peníze má dítě navíc.
Setkávám se v praxi s tím, že některé děti z bohatších rodin disponují měsíčně 
i tisícikorunami, s čímž nelze souhlasit. Dítě se naučí zbytečně utrácet peníze, které si nijak nevydělalo.
Platební karta je u středoškoláků v pořádku.
Pokud jde o spoření rodičů dětem – vytváření rezervy pro budoucnost má smysl. Při vstupu do dospělosti tak člověk disponuje sumou, kterou by si sám asi těžko našetřil. Je však nutné dopředu se dohodnout, zda si může koupit to, co uzná za vhodné, nebo zda do rozhodování vstoupí i rodiče.
Opakovaně se setkávám 
s konflikty mezi dětmi a rodiči v situacích, kdy rodič šetří dítěti peníze na studijní pobyt v zahraničí a dítě si koupí motorku.
Adekvátně k věku by proto rodiče měli vést děti 
k finanční gramotnosti, stejně jako škola, která však v tomto směru funkci velmi neplní. Děti by se měly postupně učit hodnotě peněz, aby si uvědomily, že je potřebné za ně řádně pracovat.