„Ideální je kupovat maso takové, které za sebou nemá dlouhý transport,“ uvedl prezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek. Jen u prasat z Česka si podle něj mohou být spotřebitelé jisti, odkud maso pochází a v jakých podmínkách zvířata žila. Chovy totiž kontroluje Státní veterinární správa. 

Pečlivé kontroly

U poražení každého kusu je přítomen veterinář, jenž maso zkontroluje, třeba zda neobsahuje antibiotika. Teprve poté je maso uvolněno k prodeji. Nedostatky jsou hlášeny v jednotkách případů, přestože se v Česku ročně poráží asi 2,5 milionu prasat.

Krmiva jsou zase pod dohledem Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělství. „Chovatel musí dokládat užití jakýchkoli léčiv před odesíláním zvířat na jatka,“ uvedl předseda Svazu chovatelů prasat Josef Luka. Podle předpisů musí být balíčky s masem označeny oválnou značkou se zkratkou země, v níž došlo k poslední změně výrobku.

Ani označení oválem s písmeny CZ tak ovšem stoprocentně neznamená, že maso pochází z Česka. „Stačí, aby bylo dovezeno v půlkách a v České republice bylo jen rozbouráno a zabaleno,“ vysvětlil Jandejsek. Jen pokud je na mase označen i původ zvířete, znamená to potvrzení, že se v dané zemi narodilo, chovalo a také bylo poraženo.

Prasat se nyní v Česku chová jen 1,5 milionu, jde o nejnižší stav za dobu, co se chov prasat sleduje. Ještě v roce 2004 měly české chovy téměř dvojnásobek zvířat.