Lidí s podobným dilematem narůstá. Jak ukázala nedávná analýza společnosti GAC, za posledních devět let se v Česku zvýšil počet vyloučených lokalit dvojnásobně na současné číslo 606. V těchto ghettech žije asi 115 tisíc lidí. „Máme tu dva státy – ve střední a jižní části země s velkou ekonomickou dynamikou a rostoucí životní úrovní, v severní části se strukturálními problémy a chudobou," zhodnotil analýzu sociolog a poslanec Ivan Gabal.

Potíž je v tom, že v těchto regionech výrazně ubylo pracovních míst s nízkou kvalifikací. Ukazuje to poslední výzkum, který pro Agenturu pro sociální začleňování provedly organizace SPOT – Centrum pro společenské otázky a Multikulturní centrum Praha. „Rozhovory, které jsme vedly, jasně ukázaly, že řada domácností dnes nestojí mezi otázkou ‚dávky versus práce '. Zásadní pro ně je, jak pokrýt své základní náklady a potřeby prostřednictvím nejvhodnější kombinace dostupných zdrojů," přiblížila současnou situa-ci hlavní autorka výzkumu Lucie Trlifajová.

Analýza tak podle ní nepotvrzuje, že by pobírání sociálních dávek snižovalo motivaci k přijetí zaměstnání. Naopak je u řady lidí spojeno s frustrací 
a pocity méněcennosti. Zejména u těch lidí, kteří pracují na plný úvazek a přitom stále zůstávají na hranici chudoby.

Tyto pocity potvrzuje i rozvedená matka dvou dětí, která pracuje za minimální mzdu. Úzkost ji přemáhá, když kvůli dávkám musí zavítat na úřad práce. „Když tam vejdu, připadám si úplně jako spodina, že je člověk méněcenný. I když třeba dělám, pořád se musím doprošovat státu," řekla.
Rozhodování, zda přijmout nízko hodnocenou práci nebo sociální dávky u těchto lidí ovlivňují další faktory. Mimo jiné i další náklady spojené s přijetím práce, například dojíždění, stravování a podobně. Lidé najednou zjišťují, že po přijetí práce se příjmy jejich domácností nezvýšily, někdy se dokonce zmenšily.

Práce za minimální mzdu? Žádná výhra

Už loni si Agentura pro sociální začleňování ve své studii všimla, že pokud osamělý dospělý, který žije v nájemním bytě, přijme práci za tehdejší minimální mzdu (8500 Kč, dnes 9200 Kč), sníží se mu po odečtení nákladů dvou tisíc korun (dojíždění, pracovní oděv nebo stravování mimo domov) celkový příjem o 115 korun.

Společnost GAC uvedla, že ani přijetí práce pětině lidí z vyloučených lokalit nezaručí, že se odrazí ze dna. Přitom v těchto oblastech je bez práce 80 až 85 procent lidí. Na to už dříve upozorňoval bývalý ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. „Je tam poměrně značná konkurence o zdroje, pracovní místa. Vidíme, že stále více lidí nedosahuje na práci, trh nenabízí obživu takovou, jakou by potřebovali k zajištění svých základních potřeb," řekl.

Výrazný vliv, zda lidé přijmou nízko placenou práci, hrají i jejich dluhy. Zvlášť, když je z jejich mzdy odváděna exekuční srážka a zároveň domácnost nemá vidinu, že dluh někdy splatí. „Mám 12 tisíc čistého. Zůstává mi 9500, ostatní seberou exekuce. Nájem se vším je 6500. Čistého zbude 3000. Začal jsem si víc vážit obyčejných věcí, že mám něco 
k jídlu, že jsou na tom lidé mnohem hůř," svěřil se zaměstnaný rozvedený muž, jehož dcera studuje na střední škole.

Jak z tohoto bludného kruhu ven? Autoři nejnovější analýzy navrhují některá řešení, která by lidem na dně mohla pomoct. Například zvýšením minimální mzdy nebo finanční podporu dojíždění do zaměstnání.