Překážkou pro něj ale není ani déšť. „Když jsme kdysi v Cholupicích vysazovali stromy, začalo pršet a bylo bláto. Měli jsme radost, že jsme práci dodělali,“ zavzpomínal. Oblíbil si i sekání trávy.
Na tříletém oboru učiliště, kam dochází necelá třicítka mladých zahradníků, vládne domácká atmosféra a pestrost. Při odborné praxi spolupracují s nedalekým bytovým družstvem, kterému zvelebují zeleň. Za sladkou odměnu zase vyplejí záhon kolem pekárny.

Zakázky jim zadává i městská část. „Pomáhají nám zkrášlovat veřejná prostranství. Například sázejí stromy a pečují o záhony květin u pietních míst,“ sdělila Deníku místostarostka Prahy 12 Eva Tylová.
Peníze, které škola za práce dostává, jdou na její činnost. „Naši žáci s kombinací dvou vad, většinou mentálního postižení a smyslové nebo fyzické poruchy, jezdí pomáhat i do pražské zoologické zahrady nebo na slapský zámek,“ řekla Deníku učitelka Kamila Malinová. Pořádají i výstavy. Na té vánoční vystavují adventní věnce či svícny. Na velikonoční jsou k vidění i výrobky žáků textilního a keramického oboru, jejichž část učiliště sídlí na pražském Žižkově.
Pracovní uplatnění
Podle Malinové se ale po absolvování učiliště na plný nebo zkrácený úvazek uplatní jen asi dva mladí zahradníci ročně. „Pětina z nich by to přitom zvládla,“ uvedla pro Deník. „Stačilo by, kdyby jim někdo vysvětlil, co mají dělat, přinesl nářadí a při práci je sledoval,“ dodal učitel Petr Hofman.
Brána do komořanského učiliště
Tylová, která byla nově zvolena i zastupitelkou hlavního města, proto navrhuje, že by se v Praze mohli uplatnit při úpravě veřejných prostor. „Pomáhal by jim asistent hrazený z veřejných zdrojů,“ přiblížila.
Teoreticky mohou absolventi najít uplatnění i v některé ze soukromých firem, kterým Úřad práce na jednoho invalidního zaměstnance může poskytnout příspěvek do výše 15 200 korun měsíčně. Jak ale uvedla Malinová, zaměstnavatelé se mnohdy obávají, jestli absolventi učiliště práci zvládnou.

Podle ředitelky Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením Zdeny Štěpánkové to bývá z neznalosti. „U lidí s handicapem zase bývá ostych. Při prvních pracovních krocích se ale chytají. Potřebují jen pomoci, případě naučit pracovní návyky,“ řekla. S tím, že stát dělá pro podporu zaměstnávání lidí s handicapem co může. Důležité ale je, aby se budoucí zaměstnanec a zaměstnavatel našli.
V rámci nadačního fondu proto nedávno zřídili internetové pracovní tržiště, kam člověk s handicapem, který tam je uveden pod číselným kódem, vypíše své pracovní možnosti. „Když má zaměstnavatel o takového pracovníka zájem, ozve se mu,“ popsala. Člověk s handicapem pak může v klidu promyslet, zda má o práci zájem a na nabídku reagovat.