Devět nových forem práce definovala Evropská nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek Eurofound. Patří mezi ně sdílení zaměstnanců, sdílení místa, dočasné řízení, příležitostná práce, mobilní práce neboli práce na dálku či home office, práce na základě poukázek, portfoliová práce, skupinové zaměstnávání a zaměstnávání založené na spolupráci.

Podle jedné z autorek studie Soni Veverkové se definice postupně mění. Před 15 lety se za novou formu považovaly zkrácené úvazky či klouzavá pracovní doba. Nové formy využívají zaměstnanci i osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). "Nové formy nemají ani znaménko plus, ani minus. To, jestli je to výhodné, je vždy otázka," uvedla Veverková.

Příležitostná práce

Do výzkumu se zapojilo 1401 zaměstnaných lidí od 18 do 65 let. Mezi nimi bylo 853 zaměstnanců a 548 OSVČ. Nejčastěji měli povědomí o příležitostné práci, mobilní práci neboli práci na dálku, dočasném řízení projektu a sdílení místa. Nejvíc lidí uvedlo, že má zkušenost s příležitostnou prací. Tvrdila to čtvrtina. Podle definice při příležitostné práci zaměstnavatel nedává ale zaměstnanci práci pravidelně, povolá ho podle potřeby. Veverková za vysokým podílem vidí to, že i přes vysvětlení si odpovídající mohli pojem vyložit jinak a mít na mysli třeba brigády.

Mobilní práci, tedy na dálku či z domova, dělalo 16 procent dotázaných. V době výzkumu tak pracoval každý dvanáctý dotázaný. Pracovní místo někdy sdílelo 14 procent zaměstnaných, zrovna se s někým o post dělilo šest procent respondentů. Přes platformu právě pracovala dvě procenta lidí.

Nejčastěji by pracovníci novou formu zaměstnávání hledali kvůli získání pracovních zkušeností. Dvě třetiny respondentů pak odpověděly, že by důvodem bylo vylepšení příjmu. Víc než čtvrtina by k nové formě přikročila, kdyby nemohla najít běžné místo. Pětina by se nechala donutit zaměstnavatelem.

Vliv na proměnu pracovního trhu má rozvoj technologií, využívání sociálních sítí i změna hodnot. Podle studie je společnou charakteristikou nových forem práce flexibilita, která může představovat výhodu i hrozbu. Umožňuje lidem realizovat se, sladit práci s rodinou či optimalizovat příjmy, současně ale ztrácejí jistotu místa na neurčito. Pracovní smlouva už není podmínkou. Zaměstnavatelé zas mohou rychleji reagovat na poptávku a zajistit si síly, pracovníci jim ale mohou také rychleji odejít ke konkurenci.

Ukotvení v zákoně

Zákony v ČR nové formy zaměstnávání zatím neupravují. Pravidla práce z domova se snažila do zákoníku práce v minulém volebním období dostat tehdejší ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD), ale neuspěla. Současná vláda v programovém prohlášení uvádí, že připraví ukotvení sdíleného místa v pracovním kodexu.

Podle Veverkové zákoník zajišťuje ochranu i pracovníkům v nových formách. Sami ale místo pevného zaměstnání raději volí "méně chráněnou" práci na dohodu. "Není to vynucené. To se může velmi rychle změnit. Z nových forem se mohou stát prekérní formy. Ve chvíli, kdy ekonomika půjde z kopce, je jasné, že sdílené místo či práce přes platformy se mohou stát nástrojem \'vykořisťování\' zaměstnance. Ten se může velmi rychle ocitnout v pozici, která se mu nebude líbit," uvedla Veverková. Podotkla, že širší regulace podle zkušeností z ciziny situaci ale také komplikuje a od využívání odrazuje.

S novými formami práce mají nejvíc zkušeností lidé do 30 let, vysokoškoláci a zaměstnaní z Prahy. Aktivnější v zavádění nových forem zaměstnávání jsou malé a střední firmy. Velcí zaměstnavatelé je berou spíš jako benefit a zavádějí je hlavně proto, že to pracovníci vyžadují. Nejvíc se nové formy prosazují v sektoru informačních technologií, využívají se ale i ve vědě, službách či neziskových organizacích.

Studie je součástí mezinárodního projektu, který sledoval situaci v Česku, Bulharsku, Chorvatsku, Polsku, Rumunsku a Severní Makedonii.