„Začal jsem pracovat hned po škole a měl jsem to štěstí, že jsem ji našel během půl roku. Nastoupil jsem v jedné olomoucké realitní kanceláři a pracuji na call centru, zvedám telefony, přeposílám zakázky makléřům, vkládám je do systému. Je to práce převážně s internetem,“ řekl mladík, který na střední škole vystudoval obor sociálně správní činnost.

Lidí jako on ale není mnoho, zaměstnat zrakově handicapované není jednoduché. „Je to problém, protože spousta zaměstnavatelů má z toho strach. Mají obavu, že by člověk nezvládl práci, která by se po něm vyžadovala. Na druhou stranu ale spousta zaměstnavatelů například neví, že existuje ozvučený počítač,“ pokračoval Hájek.

Lidem se zrakovými problémy proto už od dubna loňského roku pomáhá projekt olomouckého Tyflocentra – Podpora zaměstnatelnosti zrakově postižených na Střední Moravě. „Jeho cílem je podpořit zrakově postižené tak, aby byli schopni obstát na trhu práce. To znamená, když má člověk nějaké problémy už s tím, že měl nějaký neúspěch, a když se to sečte se zrakovým handicapem, tak pak ztratí odvahu a už práci nehledá nebo má mnohem menší odvahu,“ uvedl ředitel Tyflocentra Olomouc Jan Příborský.

Ti, kteří hledají práci, přitom leckdy nevědí, jak napsat životopis nebo jak se chovat při pohovoru. Dozvědět by se to měli na kurzech komunikačních dovedností a na speciálních výukových programech by se pak měli naučit pracovat s počítačem. Součástí projektu je ale i hledání praxe i následného zaměstnání klientům Tyflocentra nebo oslovování zaměstnavatelů pomocí informační kampaně. „Obracíme se na zaměstnavatele, u kterých předpokládáme, že by klienty zaměstnat mohli, ale ne všichni jsou pro to vhodní. Často se stává, že zrakově postižený člověk má vzdělání, ale bariéra je u zaměstnavatele, který si myslí, že je to náročné na vybavenost zařízení, personální podporu. Jako vedlejší produkt tohoto projektu je i skutečné zaměstnání, kdy se nám už podařilo zaměstnat slušnou část klientů,“ uvedl Příborský.

Najít pro zrakově postižené zaměstnání je velkým problémem. A to jak na straně zaměstnavatelů, tak i na straně samotných žadatelů o práci. „Je to oboustranný problém. Chceme posílit sebevědomí našich klientů, protože jsou často zklamaní z prvního neúspěchu, ale neumí si přiznat, že chyba může být i na jejich straně. Neuvědomují si, že zaměstnavatel se dívá na hodně aspektů, na jejich chování, oblečení při rozhovoru. A někdy si zrakově postižený tyto aspekty neuvědomuje a očekává, že zaměstnavatel bude humánní a vstřícný, že ho okamžitě zaměstná, ale tak to není.

Člověk musí především prokázat své schopnosti, že by byl dobrým pracovníkem a konkuroval by i vidícím,“ pokračoval ředitel Tyflocentra. Podle něj volná místa na trhu práce nejsou a musejí se připravovat. Původní zaměstnání pro nevidomé byla výroba košíků, kartáčů, učitel hudby či ladič piána. Teď se rozšířilo povolání masérů, ale ani toto povolání nemůže dělat každý. Podle informací z olomouckého úřadu práce přímo pro zrakově postižené vyhrazená místa nemají.