Jisté je, že by člověk měl se svým majetkem nakládat odpovědně, a to se týká samozřejmě i finančních investic. Na druhé straně burza nabízí mnohem větší zisk než banky v různých způsobech spoření a fondů.

Makléř pomáhá

Na burze nemůže zájemce investovat sám, musí si zvolit jednoho z makléřů, což jsou dnes už zkušené firmy, které se v obchodování na burze vyznají. Za poměrně malý poplatek, mnohonásobně nižší než si počítají banky, začátečníkovi poradí a individuálně jej provedou možnými nebezpečnými úskalími burzovního investování.

První obchodní transakce v novodobé historii pražské burzy se uskutečnila 6. dubna 1993. Základním pilířem transformace byla tehdy kuponová privatizace, která logicky vyústila v potřebu mít burzu. Vlastně během dvou dnů, čili zcela nestandardně, vstoupily na burzu tisíce firem – nyní se ovšem obchoduje už jen s akciemi pěti z nich, což je méně než procento.

Po bitvě je sice každý generál, ale tato forma transformace se ukázala jako relativně funkční jen pro sto největších podniků. Malé firmy neměly šanci, aby se na kapitálovém trhu udržely.

Momentálně se na pražské burze aktivně obchoduje s 13 emisemi. Český trh je srovnatelný s Maďarskem a Rakouskem, i když náš jižní soused měl značný náskok.

Polská burza se za loňský rok může pochlubit více než 30 novými emisemi akcií. To je však důsledek jiných podmínek. V Polsku probíhají prakticky všechny privatizace přes burzu, a to standardními postupy, nikoliv kuponovou metodou. V Polsku se už také uskutečnila penzijní reforma a polské fondy jsou opravdu veliké. Ty české jsou jejich pouhým zlomkem. Všechny polské penzijní fondy jsou navíc povinny utrácet téměř všechny vybrané prostředky na burze. To je bezprecedentní státní výpomoc kapitálovému trhu.

Toto nařízení o povinném obchodování penzijních fondů má i kritiky. Zpočátku sehrálo jistě důležitou roli při vzniku penzijních fondů a kapitálového trhu, ale časem regulační úřady asi odstoupí. Ve světovém měřítku jsou penzijní fondy největšími investory do akcií, protože ty jsou v období dvaceti třiceti let z hlediska zisku nejlepší možnou investicí na kapitálovém trhu. Naše penzijní fondy jsou však zákonem nuceny chovat se mimořádně opatrně.

Pražská burza

Proč se u nás neprivatizují státní podíly prostřednictvím bur­zy? „Za tím je jeden velký otazník,“ odpověděl nám Petr Koblic, generální ředitel pražské Burzy cenných papírů. „Privatizace přes kapitálové trhy je tou nejběžnější v celém světě, ale má jeden háček. Je totiž transparentní. Neskýtá velký prostor pro různé zájmové skupiny a poradce. Ti sice argumentují faktem, že když se privatizace povede a prodá strategickému vlastníkovi, tak stát získá více peněz. To ovšem platí jen tehdy, když máme na mysli prodej 100 procent firmy.“

A pokračuje: „Proč však hned prodávat celou firmu? Kdyby se privatizovalo přímo třeba jen třicet procent a zbytek byl privatizován postupně prostřednictvím kapitálového trhu, tak by na tom stát vydělal víc. Samozřejmě, existují velké podniky a některá odvětví, kdy se v jistých historických podmínkách vyplatil prodej strategickému partnerovi. To byl případ podniku Škoda Auto a třeba SPT Telekom, kdy nový vlastník přinesl silné zázemí. Ale i tak se nechala část akcií na trhu. Proč to nešlo třeba u Transgazu?“

Stejné je to podle něj i u Letiště Parha. „U Letiště Praha také nevěřím na nutnost prodat sto procent strategickému partnerovi. Nevěřím tvrzením, že vzniká synergický efekt při provozování jednoho letiště v Praze a druhého kdesi na druhém konci světa. Naopak, letiště je typická společnost, v níž by stát měl mít dominantní postavení, a s částí akcií by se obchodovalo na burze.“

Na pražské burze se pohybuje asi 50 či 60 tisíc drobných investorů. To je docela solidní stav, když před deseti lety jich byli asi dva tisíce. Nicméně současný počet těch aktivních je jen asi osminový proti Maďarsku a desetinový proti Rakousku.

Čekání na úspěch

Finanční a hospodářská krize znamenala odliv investorů – fyzických osob. Ti, kteří loni na jaře začali nakupovat a otočili směr vývoje, byli především drobní investoři. Index pražské burzy je na tom nyní stejně jako před pádem banky Lehman and Brothers. Z tohoto pohledu to byl takový výlet ze 100 procent na 50 a zase zpátky na 100.

Prodělali ti, kteří si koupili akcie před srpnem 2008 a začátkem minulého roku podlehli všeobecné hysterii, prodali akcie na nejnižším bodě. Je však také mnoho lidí, kteří je od nich tehdy koupili.

Současné měnové a ekonomické turbulence burzy pořádně rozkývaly. Drobný český investor se však neukvapuje, má trpělivost. A ta, jak známo, růže přináší.

Karel Sedláček, www.penize.cz