Tradiční sklárna, která vyrábí obalové a laboratorní sklo, balancuje každý den nad hrozbou uzavření. „Kdybychom nyní za současné ceny nakoupili elektřinu a plyn na příští rok, tak víme, že zákazník od nás nebude chtít ani jednu lahev,“ říká v rozhovoru pro Deník Rovnost Binko.

Co čtvrteční odstavení menší pece znamená v číslech?
Pec má kapacitu čtyřiadvacet tun zpracované skloviny za den. Naše větší pec je sice dvakrát taková, ale co se týká energetické náročnosti a nákladů, tak je to zhruba šedesát ku čtyřiceti. Odstávkou omezíme výrobu a snížíme náklady. Ale i tak je výhas pece velmi nákladný. Dva týdny postupného chlazení nás vyjdou na zhruba deset milionů korun. Pokud bychom chtěli pec v budoucnu opět rozjet, tak to bude také značně drahé. A to se nebavím o kvalifikovaných pracovnících, které v danou chvíli už ani nemusíme mít. Dalším problémem mohou být zpřetrhané obchodní vazby.

Jaké sklo se v menší z pecí vyrábělo?
Jednalo se o unikátní sklovinu pro specifické zákazníky. Černé a fialové sklo. Převážně lahve pro irské krémové likéry. A také lahvičky pro vonné a olivové oleje, mastičky. Část výroby černého skla jsme schopni v omezené míře přesunout do větší pece, ale další barevné sklo už ne. Agresivní barviva by ji zničila.

Sklárny v Úsobrně na Blanensku fungují od roku 1827. Nyní jsou v problémech kvůli astronomickým cenám elektřiny a plynu
Ve sklárnách v Úsobrně odstavili jednu pec. Bojujeme o každý den, říká ředitel

Co uzavření pece předcházelo?
Plíživé zdražování cen energií, které začalo už loni. Zejména kvůli zdražení plynu, kterého spotřebujeme asi čtyřikrát tolik co elektřiny, jsme za loňský rok přišli asi o padesát milionů korun. I přesto jsme byli zdravá firma a vyráběli se ziskem. To platilo vlastně ještě do nedávna. Poslední tři týdny jsou ale naprosto bezprecedentní. Jakoby najednou došel kyslík a nedalo se dýchat. Ceny plynu jsou nyní astronomické. V horizontu několika let se u něj cena za megawatthodinu pohybovala v průměru kolem sedmnácti euro. Dva týdny zpět byla spotová cena kolem tři sta čtyřiceti.

Jak se to promítá do nákladů?
Loni jsme měli tržby kolem čtyř set milionů korun. Tolik jsme už ale letos zaplatili jenom za energie. V nákladech je na prvním místě plyn. Pak dlouho nic, dlouho nic, dlouho nic, dlouho nic a elektřina. Hodně dlouho nic a až pak personální náklady. V srpnu u nás tvořily šedesát procent nákladů energie, loni to bylo ve stejném období deset procent. Náklady se nám od nového roku zvedly o pětasedmdesát procent. Tržby ale jen o pětadvacet. Část zboží jsme totiž vyrobili ještě ve starých cenách. Jsme ryzí zakázková firma, nemůžeme si nadělat zásoby na sklad a čekat. Energie ovšem musíme platit hned. Je to šílené. Ztrátu dělat nebudeme. Pokud nebudou zakázky, končíme výrobu a vypínáme.

Sklárny v Úsobrně na Blanensku fungují od roku 1827. Nyní jsou v problémech kvůli astronomickým cenám elektřiny a plynu. Ve čtvrtek v nich dělníci odstavili jednu ze dvou pecí.Sklárny v Úsobrně na Blanensku fungují od roku 1827. Nyní jsou v problémech kvůli astronomickým cenám elektřiny a plynu. Ve čtvrtek v nich dělníci odstavili jednu ze dvou pecíZdroj: Deník/Jan Charvát

Přenesením zdražení energií do cen se nedalo odstavení pece oddálit?
Je to paradox. V Kanadě a Americe je obrovský hlad po skle. Od začátku roku jsme zdražili asi o pětatřicet procent. Kdybychom to neudělali, tak nás platby za energie zavřou do dvou měsíců. I tak to nestačilo. Naši zákazníci už ale řekli stop. Cena prázdné lahve vystoupala z nějakých padesáti centů na čtyři eura. Tu už si ale nikdo teď nekoupí. Jsou problémy v řetězcích, které nemají takové obraty. Zákazníci nyní raději chtějí postupně vyprázdnit sklady a vyčkávají. Také se zřejmě vydají cestou sjednocení obalů. Budou mít jeden druh skla na velkou část svých výrobků. Máme ekonomickou recesi přímo na stole. I přesto bych našim zákazníkům rád poděkoval, že nás dosud podrželi.

Přibližte nejčernější scénář…
Zakázky máme zhruba do poloviny, konce října. Ale vše se mění ze dne na den. Bojujeme o každý den provozu navíc a prakticky každou lahev. Pamatuji si období, kdy jsme měli nasmlouvanou výrobu na rok a půl dopředu. V srpnu jsme propustili necelou dvacítku pracovníků. Brigádníků, agenturních pracovníka a lidí na dohodu nebo ve zkušební době. V ohrožení je dalších třicet lidí. Pokud budeme nuceni sklárny zavřít, zůstane tu omezený počet lidí na doprodání zbytku zboží. Kolem českých průmyslových firem v problémech už krouží zahraniční investoři, kteří je chtějí skupovat za zůstatkové ceny. Aktuálně žádnou podobnou nabídku nemáme, ale v minulosti už tu nějací zájemci byli.

Zdeněk Sochor z Hrubé Horky na Železnobrodsku je zřejmě posledním výtvarníkem tvořícím hutní figurky. Dokáže mnohé - Krakonoše, hostinské, hastrmany, klauny, hudebníky i postavy do betlému
Zdražování energií dopadlo i na skláře. Řemeslo se přesto snaží uchovat

Co může současnou tristní situaci zvrátit?
Například zásah vlády nebo Evropské unie. Politikové by konečně měli otevřít oči a pracovat s aktuálními a reálnými čísly. Máme tady výhas, vypouštíme pec. Teď a tady. Není to nic vymyšleného na papíře. To je realita. Myslím si ale, že tolik omílané zastropování cen energií je umělým zásahem do trhu. Mohly by potom přestat fungovat klíčové mechanismy. Ani pokud razantně spadne cena plynu a elektřiny, nemáme zdaleka vyhráno. Je otázka, jestli nás totiž konkurence ještě pustí obrazně na hřiště, trh. V Asii a Africe jede obrovské množství skláren a investoři ve velkém zakládají další. Kvalita a nabízený sortiment jsou někde jinde. Rozhodující slovo má ovšem zákazník.