První zip, který Judson představil veřejnosti roku 1893 na Světové výstavě v Chicagu, tvořily dvě řady kovových háčků, které se do sebe při tažení jezdcem zipu zaklesly. Zařízení mělo podle Judsonových plánů nahradit tkaničky u bot, avšak u výrobců obuvi nevyvolalo sebemenší zájem.

Teprve krátce před první světovou válkou dal americký inženýr švédského původu Gideon Sundback zipu podobu, která se v podstatě nezměnila dodnes. Místo těžkopádného systému háčků ji tvoří dvě řady drobných kovových tyčinek, jejichž konce jsou vytvarovány tak, aby do sebe zapadaly.

Teprve ve 30. letech minulého století se zipy začaly prosazovat i na oblečení. Částečně za to mohla reklamní kampaň zdůrazňující, že malé prstíky dětí si se zipem poradí lépe než se zpěčujícími se knoflíky. Později se zipy rozšířily i na oblečení pro dospělé, a nakonec dobyly i poslední baštu knoflíků: zapínání pánských kalhot.