Rozhodl o tom Ústavní soud (ÚS), který řešil stížnost muže, který si půjčil 25 tisíc korun, a právě kvůli těmto úrokům jeho dluh narostl až na 900 tisíc korun.

Peníze si muž půjčil v roce 2009. „Pro případ, že půjčku nevrátí včas, byl podle smlouvy stěžovatel povinen platit smluvní úrok z prodlení ve výši jednoho procenta denně,“ popisuje jeho trápení mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.

Na základě této smlouvy na muže byla uvalena exekuce. On si to ovšem nenechal líbit a obracel se na jeden soudní tribunál za druhým, až mu nakonec vyhověl ten ústavní.

Lichevní smlouva

Muž namítal, že v jeho případě došlo k uzavření lichevní smlouvy, která je absolutně neplatná, a odvolával se na starší nálezy ústavních soudců. „Podle stěžovatele tak byl exekuční titul vydán v rozporu se zákonem, s dobrými mravy a ústavně zaručenými principy spravedlnosti a přiměřenosti,“stojí v rozsudku ÚS, který má Deník k dispozici.

A zatímco u tribunálů nižší instance, například u Městského soudu v Praze, s těmito argumenty neuspěl, Ústavní soud mu dal za pravdu. „Již v minulosti jsme dospěli k závěru, že sjednání úroků z prodlení, které zcela vybočí z mezí přiměřenosti, je protiústavní,“ konstatuje Sedláčková. Pokud jsou vymáhané úroky z prodlení nepřiměřeně vysoké, mají podle ÚS obecné soudy povinnost částečně zastavit exekuční řízení a poskytnout dlužníkům soudní ochranu.

„Je to zásadní, přelomové rozhodnutí,“ raduje se Daniel Hůle z neziskové organizace Člověk v tísni. „Dříve platilo, že když se něco nechalo dojít do exekuce, tak to platilo bez ohledu na to, jak mravný základ to má.“. Nyní se podle něj soudy budou muset zabývat tím, zda sankce nejsou v rozporu s dobrými mravy.

Rozsudek se podle něj týká především statisíců až milionů předchozích exekucí. Ty dluhy, které jsou vymáhány nyní, jsou na sankčních úrocích už omezené.