Samoživitelka pečuje o pět dětí, prádlo pere v ruce. Na dávky přesto stále čeká

Helena se stará o svých pět dětí – o patnáctiletou, čtyřletou a tříletou dceru a dva jedenáctileté syny. Žila s přítelem, ale když ji začal bít, vztah rychle ukončila. Tím však přišla o byt, jenž patřil partnerovi, a skončila na ulici. Její děti tak musely načas jít do dětského domova, než se situace stabilizuje. „Bylo to asi to nejhorší, co se mi kdy v životě stalo. Jako fakt jsem byla na dně,“ povzdychne si Helena. V Ostravě nemá žádné příbuzné, takže se neměla na koho obrátit.

Nemáte nárok, slýchává důchodkyně. Z penze zbývá minimum, o příspěvky žádá marně

Navštívila proto Armádu spásy, a ta jí v prosinci 2021 přidělila sociální byt. Helena si mohla vzít své děti zpět. „Oni to nedají každému, ale já jsem taková bezproblémová, ani alkoholička, ani feťačka, bordel nedělám,“ konstatuje s úsměvem. Nyní pracuje v ostravské nemocnici jako uklízečka, dělá na denní i noční směny, občas má i dvanáctihodinovou směnu, a vydělává 16 tisíc čistého. Část platu jí strhávali kvůli exekucím, takže na účet dorazilo třeba jen devět tisíc korun.

Armáda spásy Heleně přidělila sociálního pracovníka, který si vzal její případ na starosti. „Vyjednali jsme se zaměstnavatelem, že jí exekutor nemůže strhnout ani korunu, když má pět dětí a plat 16 tisíc,“ říká sociální pracovník Armády spásy Richard Chmelík. Začal jí také pomáhat s vypisováním žádostí o dávky.

Drtivá byrokracie

„Začala ta nejhorší byrokracie, kterou si dokážete představit. Půl roku jsme řešili bydlení. Vždycky si vymysleli nějaký další papír, který po člověku chtějí. Vyplněné máme i přídavky na děti, podporu v hmotné nouzi, ale stále čekáme. Žádnou podporu jsem ještě nedostala, takže žiju jen z výplaty. Ale nyní už by snad měly nějaké peníze přijít. Já už to chtěla vzdát, psychicky jsem to nedávala, ale můj sociální pracovník řekl, že budeme bojovat. On je zlatý,“ říká.

„Řešili jsme s paní Přibylovou i problémy s poštou, že jí nedoručovala důležité písemnosti, třeba rozhodnutí z Úřadu práce o hmotné nouzi nebo výplatní pásky. Neoficiální důvod je, že se do této oblasti pošťačky bojí chodit,“ vypráví sociální pracovník Richard Chmelík.

Zdražování? Na dovolenou není. Aktovku máme z bazaru, líčí matka čtyř dětí

Nyní jí dal zřídit na poště P.O. box, aby už příště o žádné listiny nepřišla. „Máme zažádáno hned o několik dávek. Vždycky nám úřad řekne, že je schvaluje a pak nám dá vědět, že jim něco chybí, nebo že je to špatně vypočítané,“ líčí Chmelík.

Teď už by mělo být vše v pořádku a zpětně by měly dorazit jak přídavky na děti, tak příspěvek na bydlení. „Přijde mi absurdní, že jsme až doteď řešili příspěvek na bydlení za rok 2021. Kdyby jí Armáda spásy nesehnala peníze od nadací, už by Helena Přibylová opět nebydlela a děti by se znovu musely vrátit do dětského domova,“ kroutí hlavou Chmelík.

Armáda spásy pomohla paní Heleně sehnat nějaké peníze od nadací, do října tak má zaplacený nájem a mohla částečně splatit i starší dluhy na nájmu. „Občas se najde nějaký dobrodinec, který mi dá zdarma třeba postel, nebo poskytne nějaké finance. Já tu pak úplně pláču dojetím, protože jsem netušila, že je něco takového vůbec možné,“ vypráví emotivně.

Velkou naději vidí i v jednorázovém příspěvku pět tisíc na dítě. „To pro mě znamená hrozně moc. Já když přijdu dnes do obchodu, tak zírám na ty ceny. Musím si chodit pro potravinovou pomoc, třeba aspoň pro pečivo, těstoviny, jinak s dětmi nevyžiju,“ líčí. Elektřinu jí dle jejích slov zdražili o sto procent, ze zálohy pět set korun měsíčně na tisíc korun. Navíc ji nyní čeká pořizování pomůcek do školy, kterých je sice hrozně moc, ale ví, že jsou důležité, proto na ně chce také nějaké peníze vyšetřit.

Zdroj: DeníkAby výdajů nebylo málo, rodině se navíc rozbila stará pračka, která byla v bytě, takže nyní žena pere na všech pět dětí šaty v ruce. „Je to šílené, že? Ale je to tak,“ směje se hořce. A pak s optimismem v hlase dodává: „Je to fakt makačka, ale já stejně cítím, že se to už obrací k lepšímu. Musí. Doufám.“