Produkce tradiční látky, z níž se šijí chodské kroje, ale i povlečení, ubrusy, lehátkovina a v neposlední řadě také pánské košile či dětské oblečení, přilákala do Postřekova televizní štáb. V pátek v tkalcovně natáčel reportáž pro veřejnoprávní televizi. „O pravém českém kanafasu a jeho zdejší výrobě jsme se dozvěděli při natáčení jiné reportáže o mamince na mateřské, která začala podnikat a šije z něj kvalitní dětské oblečení,“ vysvětluje redaktorka Šárka Hrdličková důvod přítomnosti televizních kamer.

Reportéry zaujal nejen příběh kanafasu a tkalcovny, nástupkyni ruční manufaktury Štěpána Kapice, ale také osoba jednatele firmy. Tím je Zbyněk Strnad, syn muže, který fabriku v Postřekově v roce 1963 postavil a poté vedl. „Táta tady působil až do odchodu do důchodu v roce 1993. Tkalcovna pak byla privatizována. My jsme ji v zuboženém stavu v roce 2003 vykoupili z konkurzu,“ vzpomíná Strnad.

Dělali za tři s platem za jednoho

Než splnil otcovo přání a znovu rozběhl výrobu, bylo nutné investovat do strojového vybavení, ale i třeba do kotelny. „Ale byli tu pracovití lidé. To bylo hlavní. Všichni tehdy pracovali za tři a brali plat za jednoho,“ dodává jednatel, který zároveň dělá řidiče při závozu obchodů nebo když veze látky do barvírny. „Protože jsem tu od dvou let vyrůstal, znám každý šroubek. Jsme malá firma, nemohu sedět nad papíry v kanceláři. Musím umět všechno, takže vozím nebo střihám,“ říká.

Dnes tkalcovna nabízí sedmdesát aktivních a sedm set pasivních vzorů. Každý základní vzor kanafasu má své vlastní jméno. „Že se něco jmenuje 111.03, to si zákazník nezapamutuje. Ale každý ví, že potřebuje tři metry Vendelína,“ popisuje jeden z receptů na úspěch postřekovského kanafasu šéfka obchodu Ivana Pechová, která coby rodinná přítelkyně od počátku pomáhala s obnovou někdejší sítě odběratelů.